32 Cdo 3812/2008
Datum rozhodnutí: 13.10.2009
Dotčené předpisy:





32 Cdo 3812/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně Mgr. P. P., zastoupené JUDr. M. T., advokátem proti žalované Č. r. M. f., zastoupené JUDr. A. K., advokátem o zaplacení 189.448,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 59/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 20 Co 374/2007-138, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 9.800,- Kč, k rukám zástupce žalovaného JUDr. A. K., do tří dnů od právní moci usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. března 2007, č. j. 12 C 59/2005-116, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba v částce 143.746,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno nebylo, ani dle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání směřující proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu v posouzení povahy vztahu založeného smlouvou, na jejímž základě jeden účastník během určité doby vykonává pro druhého účastníka na základě jeho pokynů a příkazů služby, za něž dostává odměnu. Tato otázka však postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť jde o výklad konkrétního smluvního ujednání významný jen pro posuzovanou věc. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru, že projev vůle účastníků smlouvy uzavřené mezi nimi dne 30. dubna 2002, označené jako S. S.-c. f. E. C. E. A., směřoval k uzavření smlouvy mezi státem a podnikatelem, týkající se zabezpečování veřejných potřeb (§ 261 odst. 2 obchodního zákoníku) a podle obsahu jde o nepojmenovanou smlouvu podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, nelze mu vytknout, že by tyto otázky řešil v rozporu s hmotným právem. Argumentuje-li žalobkyně komunitárním právem Evropské unie, je nutno zdůraznit, že uvedená smlouva byla uzavřena před vstupem Č. r. do Evropské unie, kdy Č. r. unijní úpravou vázána nebyla.


Lze proto uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost odmítl § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř..


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vznikla povinnost nahradit žalované její náklady řízení, sestávající z odměny advokáta za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ust. § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, částkou 7.935,- Kč, z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, a z 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.565,- Kč, celkem tedy částku ve výši 9.800.- Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 13. října 2009


JUDr. Miroslav G a l l u s


předseda senátu