32 Cdo 380/2008
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy:





32 Cdo 380/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně K. M. spol. s r.o., zastoupené JUDr. P. H., advokátem proti žalované I.t., a.s., o zaplacení částky 58.000,- Kč a o vzájemném návrhu žalovaného, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 190/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2007, č.j. 27 Co 254/2006-140, t a k t o:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í


Dovolání žalobkyně proti té části rozsudku Krajského soudu v Berně v záhlaví označenému, jímž byl v I. výroku potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13.12.2005, č.j. 12 C 190/2003-103, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 58.000,- Kč, není přípustné. Podmínky § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v dané věci nebyly splněny, neboť soud prvního stupně nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že by se řídil závazným právním názorem odvolacího soudu ( v předchozím zrušovacím rozhodnutí se odvolací soud omezil pouze na pokyny procesní povahy ). Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolací soud totiž neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam, tj. že by řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo že by řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, to vše za předpokladu, že taková otázka je pro napadené rozhodnutí podstatná (je na ní založen výrok rozhodnutí odvolacího soudu) a způsob jejího řešení byl dovoláním napaden.


Dovolatel především žádnou otázku, která by měla být otázkou zásadně právně významnou, neklade. Jeho výhrady se týkají výlučně způsobu, jímž odvolací soud hodnotil provedené důkazy. Výhrada ke způsobu hodnocení důkazů byť je dovolatel zjevně jiného názoru - je však výhradou vůči správnosti skutkových zjištění spadající pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jehož úspěšné uplatnění je však u dovolání, jehož přípustnost se posuzuje podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., zcela vyloučeno (srovnej výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.).


Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit.


Dovolání směřující do té části napadeného rozsudku, jímž byl potvrzen II. výrok soudu prvního stupně, kterým byla žalobkyni (na základě vzájemného návrhu žalované) uložena povinnost zaplatit žalované částku 186,- Kč, není přípustné z toho důvodu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo v obchodní věci rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč ( srovnej § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ).


Dovolání není přípustné ani proti napadeným výrokům o nákladech řízení. Nejedná se totiž o rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení § 237 o.s.ř., nebylo rozhodnuto ani ve věcech taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 238, § 238a o.s.ř., přípustnost dovolání do výroku o nákladech řízení nevyplývá ani z ustanovení § 239 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí v něm uvedených (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).


Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalované, které by jinak žalobkyně byla povinna náklady nahradit podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1a § 146 odst. 3 o. s. ř., v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevnikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. února 2009


JUDr. Miroslav G a l l u s


předseda senátu