32 Cdo 376/2012
Datum rozhodnutí: 20.03.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




32 Cdo 376/2012


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně GE Money Bank, a.s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, zastoupené JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze - Karlíně, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému V. P. , zastoupenému Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 267/1, o zaplacení částky 96.825,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 EC 288/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2011, č. j. 29 Co 391/2011-121, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. března 2011, č. j. 6 EC 288/2010-72, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 96.825,10 Kč s úrokem ve výši 11.867,24 Kč a náhradu nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalovaného tak není přípustné, když předmětem sporu bylo zaplacení částky 96.825,10 Kč s kapitalizovanými smluvními úroky, tedy peněžité plnění nepřevyšující 100.000,- Kč.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu přípustnost dovolání nezakládá (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2012

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu