32 Cdo 3721/2015
Datum rozhodnutí: 09.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013




32 Cdo 3721/2015
32 Cdo 3736/2015 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Alouette s. r. o. , se sídlem v Brně, Botanická 606/24, identifikační číslo osoby 27 72 53 75, proti žalovaným 1) M. B. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, 2) Ing. P. K. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, 3) Ing. P. V. , zastoupenému Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čáslavská 1750/8, 4) A. B. , zemřelé 12. září 2012, 5) Mgr. Z. K. , a 6) Ing. D. V. , zastoupené Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čáslavská 1750/8, o zaplacení částky 699 530 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17 C 48/2003, o dovolání žalovaných 3) a 6) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 17 Co 1/2012-514, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. ledna 2015, č. j. 17 Co 2/2012-521, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 17 Co 1/2012-514, se odmítá .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. ledna 2015, č. j. 17 Co 2/2012-521, se odmítá .
III. Žalobkyně a žalovaný 3) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
IV. Žalobkyně a žalovaná 6) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 16. září 2010, č. j. 17 C 48/2003-421, zamítl žalobu o zaplacení částky 699 530 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl, že žalobkyně, společnost CORSAIR (Luxembourg) N°11 S. A. (dále jen společnost CORSAIR ), je povinna zaplatit žalovaným 1), 2), 3) a 6) na náhradu nákladů řízení částku, která bude určena samostatným rozhodnutím (výroky II., III., IV. a VI.), a rozhodl, že žalovaným 4) a 5) se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok V.).
Usnesením ze dne 6. září 2011, č. j. 17 C 48/2003-433, soud prvního stupně rozhodl, že společnost CORSAIR je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovanému 1) částku 34 495,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výroky I. a II.), žalovanému 2) částku 34 495,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výroky III. a IV.), žalovanému 3) částku 55 567,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výroky V. a VI.) a žalované 6) částku 64 129,10 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výroky VII. a VIII.).
Usnesením ze dne 20. září 2013, č. j. 17 Co 1/2012-465, 17 Co 2/2012-465, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že na místo společnosti CORSAIR vstupuje do řízení společnost Alouette s. r. o., identifikační číslo osoby 27 72 53 75 (dále jen společnost Alouette či současná žalobkyně ).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 17 Co 1/2012-514, zastavil řízení o odvolání ohledně výroku V. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., IV. a VI. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi současnou žalobkyní a žalovanými (třetí až sedmý výrok).
Usnesením ze dne 8. ledna 2015, č. j. 17 Co 2/2012-521, Krajský soud v Ústí nad Labem změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. září 2011, č. j. 17 C 48/2003-433, jímž bylo rozhodnuto o výši nákladů řízení a lhůtě k plnění, tak, že současná žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně žalovanému 1) částku 167 027 Kč, žalovanému 2) částku 161 441 Kč, žalovanému 3) 211 993 Kč a žalované 6) 168 845 Kč, vždy do tří dnů od právní moci rozhodnutí (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalovaní 3) a 6) podali dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 17 Co 1/2012-514, a proti usnesení ze dne 8. ledna 2015, č. j. 17 Co 2/2012-521, žalovaný 3) výslovně proti rozsudku v rozsahu pátého výroku, kterým bylo současné žalobkyni uloženo zaplatit mu na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 48 944,50 Kč, a proti té části napadeného usnesení, kterou bylo současné žalobkyni uloženo zaplatit mu na náhradu nákladů řízení částku 211 993 Kč, žalovaná 6) pak proti napadenému rozsudku v rozsahu sedmého výroku, kterým bylo současné žalobkyni uloženo zaplatit jí na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 48 944,50 Kč, a proti usnesení v té části, kterou bylo současné žalobkyni uloženo zaplatit jí na náhradu nákladů řízení částku 168 845 Kč. Přípustnost dovolání dovolatelé opírají o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), přičemž předestírají otázku, která není doposud judikatorně vyřešena . Navrhují, aby Nejvyšší soud změnil napadená rozhodnutí tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení uloží společnosti CORSAIR, nebo aby napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že rozhodl o nákladech řízení nesprávně, pokud k jejich náhradě zavázal současnou žalobkyni a nerespektoval ustanovení § 2 o. s. ř., podle něhož soudy dbají při rozhodování sporů, aby práv nebylo zneužíváno. Tvrdí, že postup společnosti CORSAIR, která v průběhu odvolacího řízení postoupila pohledávku současné žalobkyni, byl čistě účelový, vedený snahou vyhnout se povinnosti k náhradě nákladů řízení v částce přesahující třičtvrtě milionu korun. Podle veřejně dostupných informací je jediným společníkem a jednatelem společnosti Alouette osoba s trvalým bydlištěm mimo území České republiky, na společnost jsou vedeny dvě exekuce, přičemž podle sdělení příslušných exekutorů společnost nemá majetek. Společnost CORSAIR postoupila pohledávku současné žalobkyni evidentně poté, kdy si vyhodnotila šance na úspěch v řízení a rizika spojená s neúspěchem v podobě vysoké částky náhrady nákladů řízení.
Dovolatelé mají za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, zda může soud uložit podle ustanovení § 147 o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů řízení účastníku, který v důsledku postoupení pohledávky z řízení vystoupil, pokud se takový postup jeví jako zneužití práva. Prostřednictvím této otázky nemůže být přípustnost dovolání založena, protože na jejím řešení napadená rozhodnutí nespočívají, odvolací soud se výkladem a možností aplikace tohoto ustanovení při rozhodování o nákladech řízení nezabýval. Nejvyšší soud zdůraznil v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je, stejně jako dále citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). S tvrzením o majetkové situaci současné žalobkyně a o osobě jejího jediného jednatele a společníka, kterým odůvodňují nutnost aplikace ustanovení § 147 o. s. ř., dovolatelé přicházejí až v dovolacím řízení. Podle ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, dovolací soud proto k těmto námitkám nemohl přihlédnout. Pro úplnost lze dodat, že výše uvedené skutečnosti žalovaní mohli a měli uplatnit v opravném prostředku proti rozhodnutí o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2013, č. j. 17 Co 1/2012-465, 17 Co 2/2012-465, kterým rozhodl o vstupu společnosti Alouette do řízení, však dovolání nepodali, přestože osoba jediného jednatele a společníka a majetková situace společnosti se od té doby nezměnila.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 17 Co 1/2012-514, a proti usnesení ze dne 8. ledna 2015, č. j. 17 Co 2/2012-521, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2016

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu