32 Cdo 3709/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 3709/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně mBank S. A. , se sídlem ve Varšavě, Senatorska 18, PSČ 00 950, Polská republika, registrační číslo 001254524, zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, proti žalovanému Z. S. , zastoupenému JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, náměstí Republiky 58, o zaplacení částky 84 551,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 49 EC 371/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2015, č. j. 97 Co 482/2014-49, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 20. března 2014, č. j. 49 EC 371/2011-35, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl námitku žalovaného o místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s odkazem na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), maje za to, že podmínky přípustnosti dovolání podle tohoto zákonného ustanovení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně se domnívá, že otázka právního posouzení věci měla být v daném případě posouzena jinak . Navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že ve věci je místně příslušný Okresní soud v Tachově.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť k otázce platnosti prorogační doložky neuvedl judikaturu, od níž se měl odvolací soud odchýlit.
Označil-li dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. skutečnost, že případně otázka právního posouzení měla být v daném případě posouzena jinak , patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak , oproti očekávání dovolatele míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Dovolatel judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedl.
Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, žalovaný převážnou část své dovolací argumentace staví na polemice se skutkovými závěry, z nichž vycházel odvolací soud při posouzení platnosti prorogační doložky, ačkoliv na podkladě takové argumentace přípustnost dovolání - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. - posuzovat nelze. Proto k této dovolací argumentaci, jako nevýznamné, nelze přihlížet.
Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu