32 Cdo 3699/2015
Datum rozhodnutí: 18.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



32 Cdo 3699/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně S.B.G.Color, spol. s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Pivovarská 8, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25160486, zastoupené Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, PSČ 370 01, proti žalované Akzo Nobel Coatings CZ, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60792213, zastoupené Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Národní 58/32, PSČ 110 00, o zaplacení 280 494,90 Kč, 35 748 Kč a 191 694,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 41/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2015, č. j. 12 Cmo 245/2014-102, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :


Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen o. s. ř. ).
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2014, č. j. 31 Cm 41/2013-63, a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení otázky, podle jejího mínění dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nevyřešené, zda podání jednoho vyjádření k žalobě může být samo o sobě důvodem pro nevydání rozsudku pro zmeškání bez ohledu na okolnosti, pro které se žalovaná k prvnímu jednání nedostavila
Taková otázka k závěru o přípustnosti dovolání vést nemůže, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud takto založenou otázku neřešil; při úvaze o splnění materiálních předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání vzal v potaz veškeré relevantní procesní souvislosti a při posouzení okolností, za nichž se žalovaná nedostavila k jednání, vycházel z toho, co měl k dispozici ve spise.
Sama otázka materiálních podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena byla a odvolací soud se při úvaze, zda byly tyto podmínky v souzené věci splněny, od ustálených judikatorních závěrů neodchýlil.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyložil, též s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, kterou dovolatelka argumentuje, že rozsudek pro zmeškání podle ustanovení § 153b o. s. ř. při splnění tam stanovených předpokladů soud může vydat, ale nemusí; záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu rovněž například předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se žalovaný vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srovnej např. rozhodnutí ze dne 17. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, ze dne 13. ledna 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, a ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013, jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://nsoud.cz ).
Z obsahu spisu je zřejmé, že se žalovaná řízení od počátku účastnila aktivně. Dne 25. července 2013 založila do spisu plnou moc svého zástupce a požádala o zaslání žaloby. Dne 6. srpna 2013 byl její zástupce nahlížet do spisu a pořídil si kopii žalobních podání. Dne 3. září 2013 jí byl doručen platební rozkaz, proti němuž týž den podala odpor, který následně v podání ze dne 18. září 2013 řádně odůvodnila. Uvedla v něm rozhodné skutečnosti ke své obraně, navrhla důkazy výslechem svědků a předložila k důkazu znalecké posudky k vyvrácení žalobních tvrzení o existenci tvrzených vad dodaného zboží, z nichž uplatněný nárok vychází. Usoudil-li za těchto okolností odvolací soud, že v souzené věci nejde o případ, kdy žalovaná byla nečinná anebo se odmítá aktivně podílet na soudním řízení či je úmyslně protahuje, a dospěl-li na základě toho k závěru, že předpoklad vhodnosti pro vydání rozsudku pro zmeškání není dán, pak se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 2 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2016
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu