32 Cdo 366/2009
Datum rozhodnutí: 14.12.2010
Dotčené předpisy: § 157 odst. 2 o. s. ř., § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.





32

Cdo 366/2009



ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně
Správce v. o. s.
, se sídlem v Praze 10, Vršovicích, Petrohradská 3/216, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 26 47 83 58, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně TRANS TRADE SERVIS - TTS, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25 14 16 86, proti žalované
DANSK SVENSK KOEDEXPORT, spol. s r. o.
, se sídlem v Praze 7, Holešovicích, Bubenská 122/20, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25 67 72 25, zastoupené JUDr. Alexandrou Genčiovou, advokátkou, se sídlem v Praze - Novém Městě, Palladium, Na Poříčí 1079/3a, PSČ 110 00, o zaplacení částky 385.257,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 111/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č. j. 6 Cmo 333/2008-126, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č. j. 6 Cmo 333/2008-126 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2008, č. j. 27 Cm 111/2006-105, ve znění opravného usnesení ze dne 15. května 2008, č. j. 27 Cm 111/2006-115a,
se zrušují
a věc
se vrací
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.




O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou soudu 7. prosince 2005 se žalobkyně jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně TRANS TRADE SERVIS - TTS, spol. s r. o. domáhala po žalované zaplacení částky 385.257,60 Kč se 4% úrokem od 27. března 2003 do zaplacení jako kupní ceny vyúčtované fakturou č. 10018/03 za 17.472 kusů konzerv vepřové šunky dodaných úpadkyní žalované dne 26. března 2003. Žalovaná se zaplacením žalované částky nesouhlasila, tvrdíc, že kupní cenu zaplatila 27. března 2003 v hotovosti, jak o tom svědčí poznámka na faktuře č. 10018/03.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2008, č. j. 27 Cm 111/2006-105, ve znění opravného usnesení ze dne 15. května 2008, č. j. 27 Cm 111/2006-115a, uložil žalované zaplatit do konkursní podstaty úpadkyně částku 385.257,60 Kč s úrokem od 27. 3. 2003 do 25. 6. 2003 - 3%, od 26.62003 do 31. 7. 2003 - 2,5%, od 1. 8. 2003 do 24. 6. 2004 - 2%, od 25. 6. 2004 - do 27. 8. 2004 - 2,5%, od 27. 8. 04 do 27. 1. 05 - 3%, od 28. 1. 05 do 31. 3. 05 - 2,5%, od 1. 4. 05 do 27. 4. 05 - 2%, od 28. 4. 2005 do zaplacení 4% (výrok I.), dále rozhodl o úhradě soudního poplatku a nákladech řízení (výroky II. a III.).

Soud prvního stupně považoval za prokázané, že zboží bylo žalované dodáno, žalovaná však neprokázala své tvrzení, že kupní cena zboží byla uhrazena, když v průběhu řízení několikrát změnila své tvrzení o (ne)dodání zboží i způsobu, jak k platbě došlo. Tvrzení, že potvrzení o platbě 385.257,60 Kč předala, avšak neví komu a nemá o tom žádný doklad, považoval za nevěrohodné. Uvedl, že postup žalovaného, že přinesl částku 385.257,60 Kč a nechal osobu, která tuto částku převzala s touto částkou odejít, a pak převzal potvrzení podepsané neví od koho je přinejmenším nezvyklý . Soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaná nepředložila originál faktury, aby bylo možné provést grafologický znalecký posudek ke zjištění, který z pracovníků úpadkyně na fakturu připsal, že bylo placeno hotově 27. března 2003.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem označeným v záhlaví změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítl (první výrok) a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud opakoval důkaz fakturou č. 10018/03 a dospěl k závěru, že soud prvního stupně z provedeného dokazování správně zjistil skutkový stav, ale nesprávně jej posoudil. Nesouhlasil se závěrem, že žalovaná neprokázala své tvrzení o zaplacení žalované částky, protože výpovědí svědka P. B., která nebyla ničím vyvrácena, bylo prokázáno, že žalovanou částku zaplatila jednateli úpadkyně M. a pro tento závěr svědčí i údaje o zaplacení na faktuře.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení obsahu výpovědi svědka P. B. jejíž jednotlivé části byly vytrženy z kontextu, protože svědek (bývalý jednatel žalované) nepopisoval konkrétní případ, ale jak obvykle docházelo k placení, tedy běžnou obchodní praxi mezi úpadkyní a žalovanou. K té části výpovědi, v níž uvedl, že na tento případ si konkrétně nevzpomíná, ale usuzuje, jak to normálně chodilo, a pravděpodobně zde to bylo naprosto stejné, nebylo přihlédnuto. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud bývalý jednatel žalované P.B. jako svědek u soudu prohlásil, že zaplatil, tak bylo zaplaceno. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož nebyla výpověď tohoto svědka ze strany žalobkyně ničím vyvrácena, s tím, že vypověděl-li svědek , že si na tento konkrétní případ nevzpomíná, nebylo třeba výpověď nepamatujícího si svědka vyvracet. Z výpovědi svědka P. D., bývalého zaměstnance úpadkyně, pak vyplynulo, že podpis pod kvitancí na faktuře č. 10018/03 není jeho podpisem a podle jeho vědomostí tato faktura uhrazena nebyla.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí dovolání.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu a k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a je rovněž důvodné.

Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Vady, jež by činily řízení zmatečným, dovolací soud neshledal. Jinak je tomu však s jinými vadami řízení, které zakládají důvodnost dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolací soud zjistil, že řízení před odvolacím soudem bylo takovou vadou zatíženo.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2001, pod číslem 14, uzavřel, že je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit [§ 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle rozhodného znění občanského soudního řádu jde o ustanovení § 219a odst. 1 písm. b)]; jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami, které jej činí nepřezkoumatelným.

Podle ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková tvrzení) významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (srov. shodně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2006, strana 725).

Nepřezkoumatelný je již výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, neboť se v něm vyskytuje větší množství chyb a nesprávností (např. je zde uvedeno datum ve tvaru 26.62003, za den 27. srpna 2004 jsou úroky přiznány dvakrát a data, v nichž je v letopočtu uvedeno pouze koncové dvojčíslí, nelze považovat za dostatečně určitá). Kromě toho žalobkyně požadovala zaplacení částky 385.257,60 Kč s úrokem ve výši 4 % od 27. března 2003 do zaplacení, žaloba však neobsahuje tvrzení o tom, zda jde o úroky nebo úroky z prodlení, a to smluvní nebo zákonné. Soud prvního stupně nevedl žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a přiznal jí požadované úroky, ač z odůvodnění rozsudku lze dovodit, že rozhodoval o úrocích z prodlení. Zcela pak chybí výrok o zamítnutí žaloby v části, v níž žalobkyně požadovala úroky vyšší, než jí byly přiznány.

Byly-li žalovány úroky z prodlení a soud prvního stupně rozhodl o úrocích z prodlení, pak odůvodnění, na základě čeho dospěl k jejich proměnlivé výši, je nepřezkoumatelné. Přitom Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 21 Cdo 3173/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2007, pod číslem 64, vysvětlil, že povinnost platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku. Ke stejnému závěru se přihlásil např. i v rozsudku ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006 (uveřejněném v časopise soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 104), v rozsudku ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006 a v rozsudku ze dne 30. září 2008, sp. zn. 33 Odo 1344/2006 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Odůvodnění rozsudku zcela postrádá odkaz na právní předpis, podle něhož soud prvního stupně o příslušenství žalované částky rozhodl.

Soud prvního stupně dále v odůvodnění rozsudku zjevně zaměňuje svědka Petra Bradu se žalovanou a tvrzení se zjištěním z provedeného důkazu, závěr o skutkovém stavu lze jen vytušit a právní posouzení věci absentuje zcela. P. B. soud prvního stupně vyslechl jako svědka, přestože jde o bývalého jednatele žalované, tedy osobu, která měla být vyslechnuta jako účastník řízení podle ustanovení § 131 o. s. ř. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 1/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odůvodnění rozsudku pak obsahuje jen tu část výpovědi, v níž je popsáno, jaká byla mezi účastnicemi obvyklá praxe při hotovostní úhradě faktur, aniž by se soud vypořádal s tou částí výpovědi, která se týkala konkrétně úhrady faktury č. 10018/03, a aniž by uvedl, z jakého důvodu tuto část pominul, přestože z rozsudku lze dovodit, že i z ní vycházel, dospěl-li k závěru, že faktura uhrazena nebyla.

Z těchto důvodů je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný jak pro nesrozumitelnost, tak pro nedostatek důvodů a na místě byl proto postup podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., tedy zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně. Odvolací soud však tímto způsobem nepostupoval. Zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud se v projednávané věci dopustil i dalšího procesního pochybení spočívajícího v porušení ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř., podle něhož odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Odvolací soud se mylně domnívá, že závěr o neunesení důkazního břemene je závěrem právním a nikoliv skutkovým (srov. jeho zmínku, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, ale nevyvodil z něho správné právní závěry). Skutkový závěr, podle něhož žalovaná prokázala tvrzení o zaplacení kupní ceny, tedy opačný, než ke kterému dospěl soud prvního stupně, odvolací soud učinil na základě jiného hodnocení výpovědí svědka P.B. a svědka P. D., ačkoliv tyto důkazy v rozporu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. sám neprovedl (nezopakoval). Přitom z ustanovení § 213 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že odvolací soud nemůže dospět ke svým vlastním (ať již odlišným či dalším) skutkovým zjištěním, aniž by dokazování opakoval, příp. je doplnil. Odvolací soud výslechy P. B. a P. D. neopakoval. Porušení stanoveného postupu při zjišťování skutkového stavu věci (zejména při dokazování) může mít za následek nesprávná skutková zjištění a tedy též nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jelikož odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 14. prosince 2010


JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu