32 Cdo 364/2009
Datum rozhodnutí: 12.01.2010
Dotčené předpisy:





32 Cdo 364/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně G. M. B., a.s., , zastoupené JUDr. T. S., advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. F. M., advokátem o 62 231,21 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 51 C 2828/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 29 Co 472/2007-40, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. T. S.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem pro uznání ze dne 12. dubna 2007, č. j. 51 C 2828/2006-20, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 62 231,21 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).


K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví tohoto rozhodnutí označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., pokud jde o lhůtu k plnění, a ve výroku II. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, ve kterém zcela odkázal na argumentaci obsaženou v jím podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V něm však napadal pouze lhůtu k plnění, v níž mu soud prvního stupně uložil zaplatit žalobkyni částku 62 231,21 Kč.


Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen o. s. ř. ).


Dovolání není přípustné.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Výrok o lhůtě k plnění uložené povinnosti (tzv. pariční lhůta upravená v § 160 o. s. ř.) má charakter usnesení.


Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se stanovení lhůty k plnění přisouzené částky, není rozhodnutím ve věci samé (pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání v dané věci proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu (jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně lhůty k plnění přisouzené částky) není v jejich taxativních výčtech uveden.


Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500 Kč podle § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160 Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 12. ledna 2010


JUDr. Miroslav Gallus


předseda senátu