32 Cdo 3626/2015
Datum rozhodnutí: 25.01.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 3626/2015


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Lucky Money a.s. , se sídlem v Praze 5, Zbraslav, K výtopně 1224, PSČ 156 00, identifikační číslo osoby 27205746, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 2097/10, proti žalované Rihs spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 1443/4, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 60616814, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o zaplacení 607 195 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 67/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2015, č. j. 12 Cmo 257/2014-376, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 358 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Ivany Sládkové.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku v celém rozsahu, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2014, č. j. 4 Cm 67/2013-336, ve výrocích, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 607 195 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 123 868,80 Kč (výrok I.), a dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 26 716,80 Kč (výrok II.).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovozuje-li dovolatelka přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které platilo do 31. prosince 2012, majíc za to, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, patrně přehlédla, že vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, odvozuje-li přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. platného před novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. s účinností od 1. ledna 2013, čímž tak nevymezuje žádný ze čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.
Kromě toho je však třeba dovolatelce vytknout, že ohlášený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. není vymezen způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Rovněž v otázce dovolacího důvodu dovolatelka pomíjí novelizaci o. s. ř. provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., odkazuje-li na ustanovení § 241a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., majíc za to, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka tak také přehlédla, že podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Tím spíše pak nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. dovolání v té části, v níž směřuje proti výrokům o nákladech řízení. Dovolatelka ani k této části rozhodnutí odvolacího soudu neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nesprávnost rozhodnutí. K těmto výrokům chybí v dovolání jakákoliv argumentace.
Uvedené nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), dovolatelce již uplynula. Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání a není řádně vymezen dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro vady.
K návrhu žalobkyně ze dne 4. srpna 2015 na záměnu účastníků řízení, dodanému do datové schránky soudu prvního stupně dne 9. září 2015 a odůvodněnému tím, že v důsledku realizace projektu rozdělení formou odštěpení sloučením došlo ke dni zápisu projektu přeměny do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (11.5.2015) k přechodu práv dosavadního žalobce, o něž v řízení jde, na nového žalobce a to společnost Hranotal one, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Lochkov, Na písku 153, PSČ 154 00, identifikační číslo osoby 02755025, Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ustanovení § 107a o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (srov. ustanovení § 243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. ledna 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu