32 Cdo 3586/2007
Datum rozhodnutí: 22.01.2008
Dotčené předpisy:





32 Cdo 3586/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce S. o. s., O. s. M. a S., proti žalované V. C. R. a.s., o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 5 Nc 25/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 29. srpna 2006, č.j. 5 Cmo 305/2006-18, ve znění usnesení ze dne 19. června 2007, č.j. 5 Cmo 305/2006-40, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v O. potvrdil usnesení Krajského soudu v O. ze dne 12. května 2006, č.j. 5 Nc 25/2005-10, ve znění usnesení ze dne 17. dubna 2007, č.j. 5 Nc 25/2005-33, kterým byl odmítnut návrh na vydání předběžného opatření ze dne 22. listopadu 2005 a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.


Dovolání v dané věci není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.


Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl odmítnut návrh na nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.


Dovolání není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít (již s ohledem na svůj účel) povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř., a to bez ohledu na to, zda odvolací soud usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření, změnil či potvrdil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 22. ledna 2008





JUDr. Miroslav Gallus


předseda senátu