32 Cdo 3440/2009
Datum rozhodnutí: 01.09.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 3440/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobců a) Ing. K. U. , a b) Ing. J. F. , obou zastoupených JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřabí 974, proti žalovanému Ing. M. M. , o 1 341 575 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 110/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. 4 Cmo 237/2008-183, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobců proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. dubna 2008, č. j. 55 Cm 110/2005-161, v napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 1 088 542 Kč s příslušenstvím a bylo uloženo žalobcům společně a nerozdílně nahradit žalovanému a českému státu náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 dále též jen o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky ze dne 2. května 2006, č. j. 55 Cm 110/2005-99, a ze dne 29. dubna 2008, č. j. 55 Cm 110/2005-161 v dovoláním dotčené části napadeného rozhodnutí stejně žalobu zamítl). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích.) lze dovodit, že jím dovolatelé ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud řešil otázku vzniku nároků na zaplacení ceny díla v souladu s hmotným právem a konstantní soudní judikaturou, když ustanovení § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) v návaznosti na jeho ustanovení § 554 odst. 1 správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval. Vyšlo-li v řízení najevo, že v době uznání závazku ze strany žalovaného uznaný závazek k zaplacení ceny díla neexistoval, nemůže se uplatnit ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák. vyvratitelná právní domněnka o tom, že v době uznání tento závazek trval, jak se mylně domnívají dovolatelé. K jejich druhé dovolací námitce lze uvést, že pokud listina označená jako rozpočet stavby ze dne 4. února 2004 neosvědčovala podle svého obsahu řádné ukončení díla a jeho předání objednateli (žalovanému), pak jakékoli její posouzení nemůže nic změnit na závěru, že podmínky vzniku nároku na zaplacení ceny díla nebyly naplněny.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 1. září 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu