32 Cdo 3260/2014
Datum rozhodnutí: 29.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 3260/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Karma Český Brod a.s. , se sídlem v Českém Brodě, Zborovská 693, PSČ 282 01, identifikační číslo osoby 26 19 09 82, zastoupené Mgr. Lubošem Havlem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, proti žalovanému P. R. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 1389/42, o zaplacení částky 363.349,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 68/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2013, č. j. 1 Cmo 296/2013-270, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č. j. 46 Cm 68/2002-256, kterým soud prvního stupně rozhodl o koncentraci řízení (první výrok), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu pokračování v řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž jako dovolací důvod označil neadekvátní posouzení věci odvolacím soudem, což spatřuje ve skutečnosti, že soud prvního stupně ukončil dokazování soudcovskou koncentrací řízení a nebral v potaz tvrzení žalovaného o reklamacích, ačkoli reklamace kvality byly řádně předloženy již před koncentrací řízení. Dovolatel má za to, že v řízení jsou krácena jeho práva na řádný a spravedlivý proces. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a rozhodl, že soudcovská koncentrace řízení není po právu.
Soud prvního stupně vyzval dovolatele podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) usnesením ze dne 12. prosince 2013, č. j. 46 Cm 68/2002-281, doručeným dne 16. prosince 2013, aby v patnáctidenní lhůtě ode dne doručení doplnil obsah svého dovolání tak, aby splňovalo náležitosti uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 a § 241a odst. 2 o. s. ř., tj. aby uvedl, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a). Současně dovolatele poučil, že nebude-li výzvě vyhověno, dovolací soud dovolání odmítne.
Dovolatel na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 7. ledna 2014, označeným jako odůvodnění dovolání (srov. č. l. 285-288 spisu), ve kterém uvedl, že Městský soud v Praze postupoval nezákonně, neboť není subjektem, který rozhoduje o přípustnosti či nepřípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Tvrdí, že čl. II. bod 6 přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb. odvolací soud nesprávně aplikoval, neboť se na daný případ nevztahuje, a proto není možné použít zrušené ustanovení § 118c o. s. ř., z čehož vyplývá, že napadené usnesení soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu jsou nezákonná. Dovolatel dále poukazuje na skutečnost, že předložil důkazy dosvědčující, že vadnou kvalitu řádně reklamoval a soudkyně tyto důkazy odmítla převzít. Má za to, že nebyly splněny podmínky k rozhodnutí podle ustanovení § 118c o. s. ř. ve znění do 30. června 2009.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014 a ze dne 9. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 1974/2014, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Uvedený nedostatek dovolatel ve lhůtě pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), neodstranil, neboť tato lhůta uplynula dne 5. ledna 2014. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání ani v podání ze dne 7. ledna 2014 označeném jako odůvodnění dovolání, které navíc bylo sepsáno a soudu doručeno po uplynutí dovolací lhůty (i po uplynutí lhůty určené soudem prvního stupně k doplnění dovolání). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že postup soudu prvního stupně, vyzval-li dovolatele k doplnění dovolání, nebyl v souladu s občanským soudním řádem, neboť ustanovení § 243b o. s. ř. výslovně stanoví, že ustanovení § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2014 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu