32 Cdo 3251/2010
Datum rozhodnutí: 20.10.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




32 Cdo 3251/2010

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172, proti žalovanému J. Š. , podnikateli, zastoupenému Mgr. Annou Gottliebovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Thomayerova 25/3, o zaplacení částky 94.387,20 Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 434/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29. března 2010, č. j. 73 Co 25/2010-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 26. května 2005, č. j. 15 C 434/2004-47, ve výroku pod bodem I, kterým Okresní soud v České Lípě uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 94.387,20 Kč a smluvní pokutu ve výši 60.000,- Kč (výrok pod bodem I), není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále též jen o. s. ř. (srov. přechodná ustanovení v čl. II, bodech 1 a 12, novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč.
Dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, o nároku na splnění závazku založeného smlouvou (na finanční vypořádání podle dohody o postoupení práv a převedení závazků z leasingové smlouvy) ve výši 94.387,20 Kč a o nároku na splnění závazku vzniklého porušením této smlouvy (na zaplacení sjednané smluvní pokuty) ve výši 60.000,- Kč . Rozhodnutí odvolacího soudu ohledně každého z těchto nároků má tudíž charakter samostatného výroku a proto je i přípustnost dovolání nutno zkoumat u každého výroku odděleně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (v bližším srov. závěry vyložené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).
Oba nároky pocházejí ze závazkových vztahů mezi podnikateli týkajících se jejich podnikatelské činnosti, tedy z obchodních závazkových vztahů podle ustanovení § 261 odst. 1 obchodního zákoníku, proto spor, jehož předmětem jsou práva a povinnosti z těchto vztahů, je z hlediska procesního, též ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Jelikož žádným z dovoláním dotčených výroků nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částku 100.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků částku 100.000,- Kč přesahuje.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobci, který měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu