32 Cdo 3227/2015
Datum rozhodnutí: 12.01.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 3227/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CCRB a.s. , se sídlem v Praze, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24723576, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované O. V. M. , o zaplacení 117 422,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 511/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2015, č. j. 25 Co 321/2014-70, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 117 422,23 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 30. května 2014, č. j. 16 C 511/2013-48, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.).
Žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání.
Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. května 2014, č. j. 16 C 511/2013-48, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2015, č. j. 25 Co 321/2014-70, podala žalobkyně dovolání.
Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena, resp. otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že výpisy z účtu, které mají formu toliko interních záznamů dovolatelky a ze kterých není patrno, kdo, z jakých podkladů, ani kdy je vyhotovil, mají v takové formě pouze hodnotu tvrzení a nelze je považovat za důkaz o tom, že byl žalované poskytnut úvěr a že na jejím běžném účtu vznikl tvrzený dluh neuhrazením sjednaných poplatků. Dovolatelka uvedla, že předložila důkazy, které ve svém souhrnu dokládají a prokazují její žalobní tvrzení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Dovolání postrádá vymezení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka neformulovala žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením § 237 o. s. ř.).
Posouzení otázky, zda žalovaná předmětnou půjčku čerpala, není posouzením právním, ale skutkovým. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula (srov. § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., odmítl pro vady.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho výrok o nákladech odvolacího řízení.
Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. K výroku o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) již uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. ledna 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu