32 Cdo 3173/2015
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 3173/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Z. O. , zastoupené Mgr. Evou Klimánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí 15, proti žalované Kooperativa Pojišťovně, a.s. , Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, o výplatu pojistného plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 244/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2015, č. j. 72 Co 308/2014-107, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně nevyhověla výzvě Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. října 2013, č. j. 23 C 244/2013-88, jímž byla vyzvána, aby doplnila svůj návrh o náležitosti řádného podání, a proto Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 6. května 2014, č. j. 23 C 244/2013-94, podání žalobkyně doručené soudu dne 22. dubna 2013 ve znění jeho doplnění ze dne 2. května 2013, které je svým obsahem žalobou, odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Žalobkyně podala proti usnesení Obvodního soudu ze dne 6. května 2014, č. j. 23 C 244/2013-94, odvolání.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil usnesení Obvodního soudu ze dne 6. května 2014, č. j. 23 C 244/2013-94, (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku Městského soudu v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2015, č. j. 72 Co 308/2014-107, podala žalobkyně dovolání.
Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka se domnívá, že na souzenou věc nedopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 422/2009, a otázku poučovací povinnosti soudu je nutné posoudit v nyní projednávané věci jinak.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že jí nepřidělily právního zástupce již v počátku (či v průběhu) řízení, čímž porušili ustanovení § 30 o. s. ř. a nepoučily ji o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce, ačkoli k tomu u dovolatelky byly splněny podmínky. Z podání dovolateky bylo totiž zřejmé, že není schopna svá podání kvalifikovaně doplnit. Informoval-li soud prvního stupně dovolatelku přípisem ze dne 5. června, že její žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 28. května 2014 je předčasná, měl ji rovněž ji zároveň poučit o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže nap dené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázka týkající se povinnosti soudu poučit účastníka řízení o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce ani otázka týkající se povinnosti soudu ustanovit účastníku zástupce, nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se jimi nezabýval a na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil.
Naznačuje-li dovolatelka možnou vadu řízení, rozporuje-li procesní postup soudů obou stupňů, je tato její námitka irelevantní, protože podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o procesním pochybení odvolacího soudu nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání žalobkyně v tomto rozsahu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho výrok o nákladech odvolacího řízení.
Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. K výroku o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) již uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu