32 Cdo 3173/2010
Datum rozhodnutí: 23.09.2010
Dotčené předpisy: § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009




32 Cdo 3173/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, proti žalovanému P. B., zastoupenému Janem Kozákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, PSČ 772 00, o zaplacení částky 8,780.000,- Kč s příslušenstvím, vedenéu Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Cm 415/1997, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2009,č. j. 2 Cmo 255/2007-333, ve znění opravného usnesení ze dne 25. května 2010, č. j. 2 Cmo 255/2007-348, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, vstoupila společnost ASSET PARK s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, identifikační číslo 27 92 46 61 (dále jen společnost ). Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalobkyně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil dodatek č. 2 z 25. září 2009 ke smlouvě o postoupení pohledávky, neboť tímto dodatkem nemohla spornou pohledávku postoupit společnosti Česká republika - Ministerstvo financí, když účastníky smlouvy o postoupení pohledávky z 8. srpna 2007 byla Česká konsolidační agentura, která následně k 31. prosinci 2007 zanikla. Dále má dovolatel za to, že postoupení sporné pohledávky je účelové, obcházející zákon, neboť je nepochybné, že společnost vstoupila do likvidace, a proto je nutno posuzovat její další obchodní činnost ve smyslu ustanovení § 70 a násl. obchodního zákoníku.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení, jímž je vázán podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř., zásadně právně významným neshledává.
Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení, zda nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, žádnou otázku zásadně právního významu neotvírá.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí, a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 a násl. obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelem uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že postoupení sporné pohledávky je účelové, obcházející zákon, pak - jak vysvětleno výše - není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř.
Jelikož dovolání žalovaného není podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu