32 Cdo 3164/2014
Datum rozhodnutí: 17.08.2015
Dotčené předpisy: předpisu č. 177/1996Sb.



32 Cdo 3164/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně PSS Bohemia, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Orebitská 66/6, identifikační číslo osoby 26 45 12 55, zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 320/49, proti žalované AB Facility a. s. , se sídlem v Praze - Vršovicích, Kodaňská 1441/46, identifikační číslo osoby 24 17 24 13, zastoupené Mgr. Pavlem Voskou, advokátem se sídlem v Praze 4, Psárská 1347/1, o zaplacení částky 548 238 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 209/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014, č. j. 4 Cmo 138/2013-262, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014,
č. j. 4 Cmo 138/2013-262, v části prvního výroku, kterou byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 31 Cm 209/2010-216, ve výroku pod bodem III. o nákladech řízení, a ve druhém výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, se zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. února 2013, č. j. 31 Cm 209/2010-216, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 548 238 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku (výrok pod bodem I.), co do zbývající části požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok pod bodem II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 100 102,70 Kč (výrok pod bodem III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v odvoláním napadených výrocích pod body I. a III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). K potvrzujícímu výroku o nákladech řízení uvedl, že v okamžiku vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně byl tento výrok věcně naprosto správný, vycházel-li z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen vyhláška č. 484/2000 Sb. ), která byla následně zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen advokátní tarif ).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu části prvního výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III. o nákladech řízení, podala žalobkyně dovolání, tvrdíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně zda musí odvolací soud v případě, kdy se jeden z účastníků odvolá i do akcesorického výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, které jsou stanoveny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a která byla v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně účinná, přepočítat nově tyto náklady řízení vzniklé před soudem prvního stupně již podle advokátního tarifu, když v době rozhodování odvolacího soudu byla vyhláška č. 484/2000 Sb. zrušena a výši odměny lze určit jen podle advokátního tarifu. S odkazem na jednání Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR uvádí, že od 7. května 2013 je třeba při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení vždy aplikovat advokátní tarif. Považuje za nespravedlivé, aby bylo pouze na úvaze soudu, zda vypočítá náklady řízení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (v projednávané věci 100 102,70 Kč), nebo podle advokátního tarifu (284 180 Kč).
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 284 180 Kč.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, tedy i proti akcesorickým výrokům, včetně výroků o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jestliže napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Domnívá-li se dovolatelka, že otázka, podle jakého předpisu je odvolací soud povinen určit odměnu za zastupování účastníka advokátem, přezkoumává-li rozhodnutí soudu prvního stupně v době po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, pak jí nelze přisvědčit. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v této otázce byla sjednocena rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněným pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dospěl k závěru, že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil. S tím se pak v situaci, kdy Nejvyšší soud ke změně své rozhodovací praxe neshledává důvody, nutně pojí nejen posouzení dovolání jako přípustného, nýbrž též jako důvodného, neboť je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení dne 21. února 2013, pokud jde o odměnu za zastoupení žalobkyně advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., jež byla zrušena nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb., s účinností od 7. května 2013. Přezkoumává-li odvolací soud po dni 7. května 2013 správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení za zastoupení účastníka advokátem, pak s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13 - k onomu nálezu - uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., a při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni, je namístě postup podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř., tedy o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za právní zastoupení účastníka advokátem lze rozhodnout jen podle advokátního tarifu (k tomu srov. dále např. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2014, sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, v usnesení ze dne 25. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 1258/2014, či v usnesení ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 32 Cdo 1362/2014, jenž jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Potvrdil-li odvolací soud jako správný rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, ač v něm určená odměna za zastupování žalobkyně advokátem vycházela z již zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., postupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním dotčeném výroku není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, spolu se závislým výrokem o nákladech odvolacího řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů odvolacího i dovolacího řízení soud rovněž rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2015
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu