32 Cdo 3121/2008
Datum rozhodnutí: 25.11.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 3121/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně D., s.r.o., se sídlem, proti žalované B. C., s.r.o. v likvidaci, se sídlem, zastoupené JUDr. P. W., advokátem, o zaplacení 256 750 Sk, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 341/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 2008, č.j. 21 Co 466/2007-102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti výroku I. ve věci samé rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 2008, č.j. 21 Co 466/2007-102, kterým byl potvrzen vyhovující výrok I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2007, č.j. 8 C 341/2006-58, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá v napadené části po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), jestliže nebylo o posuzované věci rozhodnuto v rozporu s hmotným právem, které si účastníci zvolili v souladu s § 1 zákona č. 97/1963Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, tj. zákonem č. 116/1990 Zb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a jestliže správně nebyl v dané věci aplikován § 265 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a § 39 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), když Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání dovolání podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je nucen konstatovat, že dovolatelka v rámci přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zakládá námitku nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. na vytváření vlastních skutkových závěrů.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli v roce 2005 a 2006 podnájemní smlouvy, na jejichž základě se žalobkyně domáhá vůči žalované plnění. Dále zjistil, že podnájemní smlouvy uzavřeli účastníci jako dvě samostatné právnické osoby, přestože po určité období ve společnostech účastníků působila jako jednatel tatáž osoba. Vzal v úvahu i skutečnost, že v souvislosti s uzavíráním podnájemních smluv jsou trestně stíhané určité fyzické osoby.

Ze skutkových zjištění obou soudů ale nevyplývá, jak žalovaná v dovolání nepodloženě uvádí, že by při uzavírání předmětných smluv byla naplněna skutková podstata trestného činu a že by neužíváním pronajatých prostor došlo k tzv. tunelování. Soudy vyšly ze zjištění, že na základě podnájemních smluv byla žalovaná pouze oprávněna užívat nebytové prostory - kancelář a sklad, nebyla povinna je užívat. Kancelář užíval jednatel žalované a jestliže podle smlouvy nebylo povinností žalované pronajatý prostor užívat, ale pouze možnost pronajaté prostory užívat, nezabýval se soud již námitkou, že žalovaná sklad fakticky nevyužívala.

Dovolatelka však staví svůj odlišný právní závěr o absolutní neplatnosti podnájemních smluv na vlastních skutkových závěrech o naplnění skutkové podstaty trestného činu při uzavírání podnájemních smluv, a proto pak následně nesprávně dovozuje, že smlouvy jsou neplatné pro rozpor se zákonem.

Přezkoumání skutkového závěru při uplatnění přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.

Namítá-li dovolatelka, že soud nemůže posuzovat uzavření podnájemní smlouvy pouze z hlediska dodržení formálních náležitostí a pochybil, jestliže nepřihlédl dostatečně ke skutečnosti, že jednatel a společník obou společností, na straně pronajímatele a na straně nájemce, jednal v neprospěch té společnosti, kde nebyl jediným společníkem, je její námitka založena na vlastním skutkovém zjištění, které oba soudy však neučinily, a navíc se týká nesprávného hodnocení důkazů. Při uplatnění přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ale případné nesprávné hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).

Vyšel-li tedy v daném případě odvolací soud ze zjištění, že v řízení nebylo prokázáno, že by při uzavírání podnájemních smluv byla naplněna skutková podstata trestného činu, nelze přisvědčit dovolatelce, že by podnájemní smlouvy byly podle § 39 obč. zák. neplatné pro rozpor se zákonem, že byly uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a zároveň ve smyslu § 265 obch. zák. v rozporu s poctivým obchodním stykem. Dovolací soud při posouzení věci správně přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná měla podle podnájemních smluv právo nebytové prostory užívat, dostávala se jí protihodnota za plnění, ke kterému se zavázala - platit za pronajatý prostor a rovněž vzal správně v úvahu, že žalovaná ani netvrdila, že by uzavřením předmětných podnájemních smluv došlo ke zmenšení jejího majetku.

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, neaplikoval-li ustanovení § 265 obch.zák., podle něhož výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany, jestliže ze skutkových zjištění nevyplývá, že by byly naplněny předpoklady pro uplatnění uvedeného ustanovení.

Směřuje-li tedy dovolání žalované proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2008

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu