32 Cdo 3059/2000
Datum rozhodnutí: 17.04.2001
Dotčené předpisy:




32 Cdo 3059/2000

32 Cdo 3060/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. a.s., proti žalované K. + P. spol. s r. o., o zaplacení 3,000.000,- Kč a 400.000,- Kč s příslušenstvím ze směnek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 36 Cm 288/97 a 36 Cm 289/97, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2000, čj. 5 Cmo 609/2000-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze napadeným usnesením podle § 208 o. s. ř. připustil zpětvzetí návrhů, ke kterým došlo po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak dříve než směnečné platební rozkazy Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.11.1997, čj. 36 Cm 288/97-17 a 36 Cm 289/97-17 nabyly účinků pravomocného rozsudku, když zároveň zrušil předmětné směnečné platební rozkazy a zastavil řízení ve věci. Vrchní soud rovněž rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Žalovaná (zastoupená advokátem) napadla usnesení odvolacího soudu včas dovoláním v jeho části rozhodnutí o nákladech řízení". Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř."). Důvodnost tohoto dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci dle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Konkrétně namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném výkladu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení, v rozsahu v jakém je proti němu podáno dovolání, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

V souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění platném před novelou provedenou výše uvedeným zákonem.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přestože dovolání žalobkyně směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208 o. s. ř.) a které je uvedeno v § 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř., je třeba v tomto případě posuzovat přípustnost dovolání podle ustanovení § 237, 238a a § 239 o. s. ř. jako dovolání proti usnesení obecně. Tento postup vychází z dikce § 167 o. s. ř. a z toho, že dovolatelka napadá právě jen tu část usnesení odvolacího soudu, která se týká nákladů řízení. Pokud by totiž bylo rozhodováno o nákladech řízení samostatně, byl by výrok vyhlášen formou samostatného usnesení o nákladech řízení. Jen díky tomu, že rozhodnutí o nákladech řízení je v tomto případě dle § 151 o. s. ř. spojeno s výrokem ve věci samé, je součástí rozhodnutí dle § 208 o. s. ř. Napadaná část rozhodnutí je tedy usnesením o nákladech řízení.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc také nesplňuje, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Navíc přípustnost dovolání odvolací soud nevyslovil (srov. § 239 odst. 1 o. s. ř.) a návrh na vyslovení přípustnosti ani nebyl podán (srov. § 239 odst. 2 o. s. ř.). Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. dubna 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová