32 Cdo 2963/2016
Datum rozhodnutí: 10.05.2017
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.



32 Cdo 2963/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce B. R. , zastoupeného JUDr. Ivem Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 183/50, za účasti ČEZ Distribuce, a. s. , se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o přístup k distribuční soustavě, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 79/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015-185, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit ČEZ Distribuci, a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem ze dne 7. 8. 2014, č. j. 18 C 79/2010-147, Okresní soud v Děčíně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal projednání věci, o níž bylo rozhodnuto rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 3. 12. 2008, č. j. 03097-10/2008-ERU (sp. zn. REG-3097/2008-ERÚ), ve spojení s rozhodnutím předsedy Energetického regulačního úřadu o rozkladu ze dne 26. 2. 2009, č. j. 03097-15/2008-ERU, v občanském soudním řízení, tj. vydání kladného stanoviska k žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny 500 kW ze dne 3. 5. 2007 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015-185, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podal žalobce dovolání, maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen o. s. ř. ).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání vzhledem k § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byl dovolatel zavázán za řízení před soudem prvního stupně (35 574 Kč) a před odvolacím soudem (8 228 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, žádnou otázku hmotného ani procesního práva, která podle něj dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, jednoznačně neformuloval.
Přípustnost dovolání není způsobilá založit polemika dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle kterého předmětem soudního řízení mohl být pouze návrh, o němž rozhodl správní orgán, tj. návrh, aby byla ČEZ Distribuci, a. s. jako držiteli licence na distribuci elektřiny uložena povinnost vydat kladné stanovisko k žádosti dovolatele o připojení rezervovaného příkonu 0,5 MW dle žádosti o připojení ze dne 3. 5. 2007.
Tento závěr je totiž zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž činnost soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu představuje nové projednání a rozhodnutí téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla pravomocně rozhodnuta v řízení před správním orgánem. Soud se proto v tomto řízení může věcí z pohledu hmotného práva zabývat jen takovým způsobem, jímž k tomu byl povinen (a oprávněn) správní orgán; § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, který je veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách).
Nebyly-li soudy oprávněny rozhodovat o jiném návrhu, než o kterém rozhodoval správní orgán, nemohly namísto povinnosti vydat kladné stanovisko k připojení uložit ČEZ Distribuci, a. s. povinnost uzavřít s dovolatelem smlouvu o připojení nebo smlouvu o smlouvě budoucí o připojení. Došlo-li v průběhu soudního řízení ke změně právní úpravy, jejímž důsledkem je nahrazení původního institutu kladného stanoviska k připojení k elektrizační soustavě přímo uzavřením smlouvy o připojení nebo smlouvy o smlouvě budoucí o připojení, je na žadateli, aby změny právní úpravy reflektoval a zařídil se podle nich. Závěr odvolacího soudu, podle kterého je na dovolateli, aby v souladu s platnou právní úpravou znovu podal příslušnou žádost, je tudíž logickým důsledkem právní úpravy zakotvené v § 250b odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 5. 2017

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu