32 Cdo 2923/2007
Datum rozhodnutí: 27.03.2008
Dotčené předpisy:



32 Cdo 2923/2007

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce I. Ž. , zastoupeného JUDr. Michalem Rezkem, advokátem se sídlem v Brně, Tomáškova 19, proti žalované Frommer a Jaromiš a.s. , se sídlem v Olomouci, Kosmonautů 846/2, PSČ 772 00 Olomouc, IČ 479 74 478, zastoupené JUDr. Erikem Orletem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tř. Svobody 2, o výměně zakoupené věci a o zaplacení 3 140 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 144/2003 o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2006, č.j. 15 Co 811/2005-137, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Erika Orleta, advokáta se sídlem v Olomouci, Tř. Svobody 2.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2006, č.j. 15 Co 811/2005-137, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2005, č.j. 21 C 144/2003-112, o zamítnutí žaloby, aby žalovaná byla povinna vyměnit žalobci vůz AUDI A6 2,5 Tdi, o výkonu 132 KW, Quattro, R.Z. 1B0 9559, číslo motoru AKE 064858, č. karoserie WAUZZZ4BZ1N140538, konkrétně dále specifikovaném v rozsudku soudu prvního stupně, a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 140 Kč s úroky z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že není v dané věci aktivně legitimován, nesvědčí-li mu právo z odpovědnosti za vady předmětného automobilu. Za otázku zásadního významu považuje, zda je v průběhu trvání leasingové smlouvy dána aktivní věcná legitimace leasingového nájemce automobilu k uplatnění práv z odpovědnosti za vady automobilu namísto leasingového pronajímatele (vlastníka věci) ve sporu směřujícím proti prodejci automobilu, a to na základě smluvních podmínek leasingového pronajímatele, ve kterých je leasingový nájemce oprávněn sám k uplatňování práv z odpovědnosti za vady včetně práva na odstoupení od smlouvy s přihlédnutím k úmyslu a jednání leasingového pronajímatele a s přihlédnutím ke skutečnosti, že se leasingový nájemce v průběhu sporu stal výlučným vlastníkem věci. Poukazuje na čl. 5 bodu g) Všeobecných podmínek pronajímatele pro finanční leasing, které jsou součástí Smlouvy o finančním leasingu ze dne 22. 3. 2002 uzavřené mezi žalobcem jako leasingovým nájemcem a CAC LEASING, a.s. jako leasingovým pronajímatelem a zároveň kupujícím podle kupní smlouvy ze dne 22. 3. 2002, kdy stranou prodávající je žalovaná, resp. její právní předchůdkyně. V uvedeném článku podmínek pronajímatel zmocnil nájemce k uplatnění práv, která pronajímateli přísluší z kupní smlouvy a ze zákona a která se týkají nároků z odpovědnosti za vady, přičemž nájemce toto zmocnění přijal, což stvrdili leasingový pronajímatel a leasingový nájemce dne 22. 3. 2002 podpisem uvedených podmínek. Dovolatel se domnívá, že mělo být poskytnutí procesní plné moci vyloženo v souladu s požadavky ustanovení § 266 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) tak, že úmyslem jednajících osob, resp. leasingového pronajímatele bylo, aby si všechny záležitosti ohledně automobilu vyřizoval nájemce sám, včetně soudního řízení. Je přesvědčen, že i žalované byl tento záměr a úmysl znám, když z listiny nazvané Prodloužená záruka ze dne 22. 3. 2002 vyplývá, že žalovaná jako prodejce uvedeného automobilu dala oprávnění k bezplatnému odstranění závad na předmětném vozidle žalobci, a nikoliv leasingovému pronajímateli (kupujícímu). Poukazuje i na listinu označenou Protokol o převzetí vozidla ze dne 22. 3. 2002, v níž jako přebírající podpisem vzal na vědomí, že odpovědnost za případné skryté vady předmětného vozidla nese žalovaná, jako předávající - prodávající a nikoliv leasingový pronajímatel, a že je oprávněn a povinen vlastním jménem uplatňovat nároky kupujícího plynoucí z odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci. Dovolatel je přesvědčen, že z poukazovaných listin je zřejmý úmysl stran, který směřoval k tomu, že leasingový nájemce jako budoucí vlastník je oprávněn po žalované vlastním jménem uplatňovat odpovědnost za vady automobilu, což vyplývalo i z následného jednání stran. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V daném případě nelze odvolacímu soudu vytknout, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud učinil závěr, že žalobce není v dané věci aktivně legitimován, dovodil-li správně z uvedených všeobecných podmínek, že žalobce byl společností CAC LEASING, a.s. zmocněn pouze k uplatnění práv z odpovědnosti za vady, ale tato práva nebyla na žalobce žádným právně relevantním způsobem převedena, žalobce byl tedy pouze oprávněn uvedenou společnost zastupovat, případně za ni podat žalobu, nikoli však za sebe, jak se stalo v dané věci. Rovněž odvolací soud správně dovodil, že závazky z odpovědnosti za vady žalovaná vůči žalobci nepřevzala písemností označenou jako Prodloužená záruka, když se jednalo jen o jednostranné prohlášení, které mohla učinit žalovaná jako prodávající jen vůči kupujícímu, tedy společnosti CAC LEASING, a.s. ve smyslu § 429 a násl. obch. zák. Dovolací námitka, že žalobce mohl uplatnit právo z odpovědnosti za vady vůči žalované vlastním jménem, je tedy nepodložená poukazovanou písemností.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) je nucen konstatovat, že závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobce je správný, nebylo-li v řízení prokázáno, že by právo z odpovědnosti za vady svědčící kupujícímu bylo postoupeno leasingovým pronajímatelem (kupujícím) na žalobce jako leasingového nájemce. Nedostatek aktivní legitimace žalobce nebyl zhojen ani převodem vlastnictví předmětného automobilu ze společnosti CAC LEASING, a.s. na žalobce, neboť, jak rovněž odvolací soud správně usoudil, převodem vlastnictví k předmětnému automobilu z CAC LEASING, a.s. jako leasingového pronajímatele na žalobce jako leasingového nájemce, nedošlo k převodu žádného závazku mezi leasingovým pronajímatelem (kupujícím) a prodávajícím (žalovaným), tudíž ani k převodu práv z odpovědnosti za vady.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, nejedná se o řešení otázky s judikatorním přesahem, šlo-li v daném případě o výklad konkrétního smluvního ujednání a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 250 Kč § 8, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 3 034,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 27. března 2008

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu