32 Cdo 2867/2013
Datum rozhodnutí: 31.10.2013
Dotčené předpisy: § 201 o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř.



32 Cdo 2867/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně H. M., zemřelé 14. června 2012, proti žalované RENT & REAL Finance s. r. o. , se sídlem ve Frýdku Místku, 8. pěšího pluku 2380, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 27768783, zastoupené Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem, se sídlem v Ostravě, Mariánských Horách, Sokola Tůmy 743/16, PSČ 709 00, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 41 C 185/2011, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2013, č. j. 15 Co 529/2013-117, takto:

I. Řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2013, č. j. 15 Co 529/2013-117, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením označeným ve výroku odmítl odvolání Mgr. M. M., syna žalobkyně, proti usnesení ze dne 5. dubna 2013, č. j. 41 C 185/2011-96, jímž Okresní soud ve Frýdku Místku zrušil svůj nepravomocný rozsudek ze dne 21. června 2012, č. j. 41 C 185/2011-59, a řízení podle ustanovení § 107 odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.) zastavil, neboť dovodil, že žalobkyně zemřela, aniž tu jsou (vzhledem k výsledkům dědického řízení) její právní nástupci, s nimiž by bylo možno v řízení pokračovat. Zároveň odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu ve výroku o nákladech odvolacího řízení napadla žalovaná podáním označeným jako odvolání, v němž co do důvodů výslovně odkázala na ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., upravující vady řízení jako jeden z odvolacích důvodů.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání žalované musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Usnesení, jímž krajský soud v rámci odvolacího řízení rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, je rozhodnutím odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 15, ročník 1998, pod číslem 102). Odvolání pak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacímu (srov. § 201 a § 10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 5 a § 10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1, věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto řízení o odvolání, které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dlužno dodat, že i kdyby bylo lze (přes uvedený jeho obsah) podání žalované posoudit jako dovolání, nezbylo by než je podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako vadné odmítnout, neboť nesplňuje náležitosti dovolání předepsané v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž lhůta pro jejich doplnění stanovená v § 241b odst. 3 o. s. ř. již marně uplynula.
O náhradě nákladů řízení o odvolání žalované Nejvyšší soud rozhodl na základě ustanovení § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.; strany, která by měla vůči žalované na náhradu těchto nákladů právo, tu v souzené věci vzhledem k popsaným jejím procesním poměrům není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2013
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu