32 Cdo 2854/2015
Datum rozhodnutí: 06.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 174a odst. 4 o. s. ř.



32 Cdo 2854/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně BBD INVEST, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1337/109, identifikační číslo osoby 27 59 73 85, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1718/8, proti žalované J. M. , o zaplacení částky 15 149,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 292/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. června 2014, č. j. 75 Co 248/2014-15, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. října 2013, č. j. EPR 215262/2013-5, kterým Okresní soud v Přerově podle ustanovení § 174a odst. 4 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (výslovně proti oběma výrokům), a to z důvodu uvedených v ustanovení § 237 občanského soudního řádu, když se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího . Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud dovodil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Dovolatelka zakládá přípustnost a důvodnost dovolání na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, pokud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle ustanovení § 174a odst. 4 o. s. ř. pro neurčitost skutkových tvrzení o kapitalizovaných úrocích a dosud neuhrazených poplatcích, když z návrhu je zřejmá jen souhrnná výše kapitalizovaných úroků ke dni zesplatnění úvěru, tj. ke dni 31. října 2010 (správně 2. srpna 2010), v částce 1 210,68 Kč a souhrnná výše neuhrazených poplatků v částce 1 512 Kč; tvrzení žalobkyně v návrhu proto nelze považovat co do těchto nároků za určitá a vymezující uplatněnou pohledávku v tomto rozsahu nezaměnitelným způsobem. Pro tento nedostatek není možno v řízení pokračovat.
Odkazuje-li dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2013, sp. zn. 32 Cdo 2795/2012 (které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách), jako na rozhodnutí, od jehož závěrů se odvolací soud odchýlil, přehlíží, že šlo o situaci odlišnou od projednávané věci, neboť Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobce v této jiné věci provedl propočet jednotlivých složek uplatněné pohledávky a v podrobnostech odkázal v rozsahu skutkových tvrzení na obsah připojených listinných důkazů a že žádná z listin připojených v elektronické podobě jako příloha k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyla soudem prvního stupně vytisknuta a založena do spisu. Zda šlo o listiny obsáhlé či nepřehledné, z nichž by výše poplatků, úroku a úroku z prodlení přehledně nevyplývala, tak nebylo soudy nižších stupňů zjištěno. Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí uzavřel, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu, a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.
Z uvedeného vyplývá, že soud nemusí akceptovat vylíčení rozhodných skutečností (doložení výše pohledávky) pomocí listin přiložených k žalobě vždy, ale zkoumá ad hoc, zda jsou tyto listiny způsobilé nahradit skutková tvrzení žalobce. Hlavním kritériem pro toto posuzování je přitom přehlednost - pokud žalobce přiloží k žalobě listiny nepřehledné či nesrozumitelné, soud takové vylíčení skutkových okolností neakceptuje. Na tomto závěru ničeho nemění ani dovolatelkou zdůrazňované pasáže z odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť tyto nemohou být vykládány vytrženě z kontextu rozhodnutí, jak to činí dovolatelka, naopak je nutné interpretovat je vždy s ohledem právě na výše uvedené kritérium přehlednosti a srozumitelnosti konkrétních listin přiložených k žalobě.
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně vymezila pouze nárok na jistinu úvěru a na běžící úrok z prodlení, z žaloby ani z přiložených listin však není zjistitelné, které ze všech různých v obratové sestavě uvedených poplatků jsou zahrnuty v žalobou uplatněné částce a které nikoli. Z listin není zřejmé ani to, z jakých částek a za jaké období byly vyčísleny úroky. Žalobkyní uvedené odkazy na listiny, a to watch list, obratovou sestavu a podklady pro soudní řízení, nelze považovat za řádné odkazy na listiny, kterými by měla být doplněna skutková tvrzení, neboť rozhodná tvrzení týkající se poplatků a úroků z nich nejsou jednoduše zjistitelná, když v listinách není osvětleno, co jednotlivá čísla znamenají, respektive by bylo nutné provádět podrobnou analýzu přiložených dokumentů a jednotlivé částky z obsáhlé obratové sestavy složitě sčítat, odčítat a zjišťovat, které položky již byly uhrazeny a které jsou či nejsou předmětem řízení. Přiložené listiny nelze označit za přehledné, protože z nich není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně k jednotlivým žalovaným částkám dospěla.
Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán, neboť odvolací soud se při posouzení určitosti návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu od dovolatelkou označeného rozhodnutí dovolacího soudu neodchýlil, uzavřel-li, že přílohy připojené k návrhu nejsou přehledné a srozumitelné a ani z nich nejsou zjistitelné rozhodné skutečnosti ohledně žalovaných kapitalizovaných úroků a dosud neuhrazených poplatků.
Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, podle něhož závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Případný byl též odkaz odvolacího soudu na usnesení ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že by bylo v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, pokud by soud svou aktivitou nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně co do splnění požadavků kladených na žalobu ustanovením § 79 o. s. ř.
Dovolání žalobkyně výslovně směřuje i proti výrokům o nákladech řízení, aniž by žalobkyně k této části rozhodnutí uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti a nesprávnost rozhodnutí. Proti těmto výrokům chybí v dovolání jakákoliv argumentace. Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu