32 Cdo 2807/2011
Datum rozhodnutí: 27.11.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 2807/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. Z. , zastoupené JUDr. Milošem Vízdalem, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 50, proti žalovanému M. S. , zastoupenému Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Čs. armády 1181, o zaplacení 141 845 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 65/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2011, č. j. 1 Cmo 223/2010-81, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 155 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Ladislava Jedličky.
O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 19. března 2010, č. j. 36 Cm 65/2008-56, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 141 845 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
I když z vylíčení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce promlčení žalobního nároku, skutečnosti rozhodné dle § 237 odst. 3 o. s. ř. pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu neuvádí. Při své kritice správnosti závěru o promlčení jejího práva na zaplacení kupní ceny v souvislosti s prodejem podniku naprosto pomíjí to podstatné, na čem odvolací soud své rozhodnutí založil, totiž na aplikaci ustanovení § 407 odst. 1 obchodního zákoníku. Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud uvedené ustanovení vyložil a aplikoval v rozporu s judikatorní praxí soudů (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1297/2004, a ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1695/2005).
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 855 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s účinností od 1. března 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. listopadu 2012

JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu