32 Cdo 2796/2009
Datum rozhodnutí: 21.09.2011
Dotčené předpisy: § 281 obch. zák., § 14 o. s. ř., § 15a o. s. ř.




32 Cdo 2796/2009


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně X a R, spol. s r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1042/14, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 46 88 74 40, zastoupené JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti žalované THERMAL-F, a. s. , se sídlem v Karlových Varech, I. P. Pavlova 2001/11, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 25 40 17 26, zastoupené JUDr. Ondřejem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 4, K Safině 669, za účasti České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, za které jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalované, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 11/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. února 2009, č. j. 15 Co 536/2008-291, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně a vedlejší účastnice nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 25. září 2008, č. j. 15 C 11/2007 150, určil, že žalobkyně je vlastníkem ve výroku uvedených nemovitostí (dále jen nemovitosti ), a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně se zúčastnila veřejné (obchodní) soutěže o koupi státního podniku Lázeňské sanatorium Thermal v Karlových Varech (dále jen LS Thermal ) vyhlášené Fondem národního majetku České republiky (dále jen FNM ) dne 12. ledna 1993 za účelem privatizace LS Thermal. Výsledek veřejné soutěže FNM oznámil žalobkyni přípisem z 5. května 1993 s tím, že vítězem se stala společnost JASMÍN spol. s r. o. a že žalobkyně se umístila na druhém místě. Protože společnost JASMÍN spol. s r. o. nezaplatila kupní cenu, FNM dne 14. října 1993 od smlouvy o prodeji podniku odstoupil, žalobkyni sdělil přípisem ze dne 26. října 1993, že se tak stala vítězkou soutěže, a vyzval ji k projednání smluvních podmínek. Jednání o uzavření smlouvy FNM ukončil poté, co zjistil, že do katastru nemovitostí byla jako vlastník nemovitostí zapsána společnost JASMÍN spol. s r. o., která následně nemovitosti prodala. Ve věci vedené u bývalého Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 57/95 byl FNM úspěšný se žalobou o určení vlastnického práva k nemovitostem proti společnosti JASMÍN spol. s r. o. (a společnosti Helvetia House, a. s. jako kupující). Z prohlášení FNM ze dne 29. dubna 2002 vyplývá, že předává a vkládá nemovitosti z majetku LS Thermal jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu žalované.
Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), a zabývaje se právní povahou formy privatizace LS Thermal, dospěl k závěru, že v daném případě šlo o obchodní veřejnou soutěž podle ustanovení § 281 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), kdy samotná smlouva vzniká podle ustanovení § 286 obch. zák. již okamžikem sdělení účastníkovi soutěže, že jeho návrh byl přijat, což se stalo dopisem FNM žalobkyni z 26. října 1993. Doručením dopisu byla se žalobkyní uzavřena smlouva, a to za podmínek uvedených v návrhu žalobkyně. Následné vyjednávání o uzavření kupní smlouvy již bylo nadbytečné a pro spor není rozhodné.
K odvolání žalované a vedlejší účastnice Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež nebyla mezi účastníky sporná, a s odkazem na závěry vyslovené Vrchním soudem v Praze v rozsudku č. j. 5 Cmo 310/2006-230 (jde o rozsudek ze dne 13. února 2007, jímž bylo rozhodnuto ve věci téže žalobkyně proti České republice - Ministerstvu financí o určení povinnosti uzavřít smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí), dovodil, že v dané věci o veřejnou obchodní soutěž podle ustanovení § 281 obch. zák. nešlo. V případě veřejné obchodní soutěže vyhlašovatel soutěže dává neurčeným osobám možnost, aby mu předložily návrh smlouvy s tím, že vyhlašovatel si jeden z návrhů zvolí. Oznámení vítězi soutěže podle ustanovení § 286 odst. 1 obch. zák. pak je nejen sdělením výsledku soutěže, ale zejména přijetím zvoleného návrhu smlouvy a smlouva vzniká bez dalšího s takto vybraným účastníkem. Tím také soutěž končí. Cílem veřejné obchodní soutěže není vyhledat vhodné uchazeče, se kterými pak bude vedeno kontraktační jednání a dohadovány modality smlouvy. Vyhlašovatel přijímá návrh vybraného přihlašovatele tak, jak jest, a není vlastně o čem již dále, co se obsahu smlouvy týká, jednat. Zde ovšem šlo o to, vybrat vhodné v úvahu přicházející uchazeče, s nimiž by bylo dále jednáno o uzavření smlouvy o prodeji podniku. Toto kontraktační jednání bylo vedeno jak se společností JASMÍN spol. s r. o. (od vyhlášení výsledků do uzavření smlouvy z 12. srpna 1993), tak posléze se žalobkyní (od sdělení z 26. října 1993 do ukončení vyjednávání 22. února 1994). Odvolací soud zdůraznil, že samotná okolnost, že katalog realitní kanceláře CIMEX Karlovy Vary, spol. s r. o. (dále jen společnost CIMEX ), pověřené FNM organizačním zabezpečením veřejné soutěže na privatizaci LS Thermal, na několika místech používá pojem obchodní veřejná soutěž či veřejná soutěž , není rozhodující, a z pouhého takového označení tohoto výběrového řízení nelze nic jednoznačně dovodit . Naopak za podstatný považoval údaj o zveřejněném způsobu ukončení soutěže, neboť rozdíl mezi výběrovým řízením a obchodní veřejnou soutěží spočívá v tom, jakým způsobem vznikne smlouva s vítězem soutěže. Podle katalogu bude soutěž ukončena tak, že příslušná komise vybere vítěze, vyzve jej k realizaci prodeje a uzavře kupní smlouvu . Byli-li zájemci předem prostřednictvím katalogu seznámeni s tím, že oznámením vybraného návrhu smlouva ještě nevznikne, ale vítěz soutěže bude teprve vyzván k dalšímu jednání o uzavření smlouvy, nemohlo se jednat o veřejnou obchodní soutěž, ale o formu právem neupraveného výběrového řízení.
Odvolací soud dále uvedl, že i kdyby šlo o veřejnou obchodní soutěž, tato by skončila vyhlášením vítěze, kterým se stala společnost JASMÍN spol. s r. o., a následným sdělením žalobkyni přípisem ze dne 5. května 1993, že její návrh byl odmítnut jako druhý v pořadí (§ 288 obch. zák.). Tím by byla soutěž nepochybně završena, protože by tím byl naplněn účel soutěže, tedy vznik smlouvy mezi vyhlašovatelem a vítězem. Vyhlašovatel pak mohl nanejvýš vyhlásit novou veřejnou soutěž, mohl také neformálně vyzvat další účastníky k jednání, což také učinil, nešlo však již o pokračování v původní soutěži. Nelze připustit závěr, že žalobkyně vlastně učinila 30. března 1993 nabídku, aniž by to měla v úmyslu a aniž by si toho byla sama vědoma, a stejně tak, že vyhlašovatel 26. října 1993 učinil bez svého vědomí akceptaci nabídky. Úmysl obou stran k ničemu takovému nesměřoval, neboť následně obě strany začaly vyjednávat o uzavření smlouvy. Žalobkyně po dni 26. října 1993 nenamítala vůči vyhlašovateli, že smlouva je již uzavřena, a nevyzývala vyhlašovatele soutěže k předání podniku. Následné chování stran je přitom pro výklad projevů vůle relevantní podle ustanovení § 266 odst. 3 obch. zák.
Odvolací soud uzavřel, že žádná ze skutečností tvrzených žalobkyní nemohla vést k jejímu nabytí vlastnického práva, a proto určovací žaloba nemohla být úspěšná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že ve věci rozhodoval v odvolacím řízení podjatý soudce, předseda senátu Krajského soudu v Plzni JUDr. A. Š. Důvody podjatosti shledává v jeho vztahu k řediteli a současně místopředsedovi představenstva žalované JUDr. J. P. a k právnímu zástupci žalované JUDr. O. D., resp. JUDr. M. K., hlavnímu partnerovi advokátní kanceláře, ve které je JUDr. O. D. partnerem. Uvádí, že mezi JUDr. A. Š., JUDr. O. D. a JUDr. M. K. existují již řadu let nadstandardně přátelské vztahy dané společným působením v pedagogickém sboru právnické fakulty Západočeské university v Plzni a Vysoké školy Karlovy Vary, o. p. s., dále nadstandardní přátelské a současně ekonomické vztahy dané společnou publikační činností. Nadstandardní přátelský vztah JUDr. A. Š. k JUDr. J. P. je v právnických i politických kruzích všeobecně znám. Vzhledem k těmto skutečnostem je zřejmé, že v odvolacím řízení rozhodoval soudce, u něhož byly naplněny veškeré znaky podjatosti.
Odvolacímu soudu dovolatelka dále vytýká, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, přičemž nepřezkoumatelnost spatřuje ve skutečnosti, že část odůvodnění rozsudku tvoří blíže nespecifikovaný odkaz na jiné rozhodnutí ve zcela odlišné věci, která s projednávaným případem souvisí pouze okrajově. Má též za to, že odvolací soud používal při hodnocení jednotlivých důkazů odlišné přístupy a odvolací řízení bylo vedeno velmi povrchně .
Podle názoru dovolatelky dále odvolací soud porušil ustanovení § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř., dospěl-li ke zcela odlišným skutkovým závěrům, než soud prvního stupně (zejména, že katalog společnosti CIMEX neobsahuje lhůtu pro oznámení vítězného návrhu), aniž by zopakoval jakýkoli důkaz.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje v hodnocení právního charakteru soutěže na prodej LS Thermal, přičemž setrvává na tvrzení, že šlo o veřejnou obchodní soutěž, neboť její zadání zveřejněné v katalogu společnosti CIMEX splňuje všechny náležitosti předvídané ustanovením § 282 odst. 1 obch. zák., když současně FNM podmínky vhodným způsobem zveřejnil v Hospodářských novinách. I pokud by připustila, že v zadání chybí vymezení lhůty pro oznámení vítězného návrhu, pak by nemohlo jít o absolutní neplatnost právního úkonu zadání veřejné soutěže, ale toliko o neplatnost relativní. Z pohledu dovolatelky založil odvolací soud své právní hodnocení pouze na poslední větě druhého odstavce na straně 5 katalogu CIMEXU označeného jako Veřejná obchodní soutěž sanatorium THERMAL Karlovy Vary , která zní: oddělení veřejných soutěží a přímých prodejů FNM ČR vyzve vítěze k realizaci prodeje privatizované jednotky a uzavře kupní smlouvu . Tato interpretace textu katalogu provedená odvolacím soudem, je v rozporu nejen s pravidly výkladu gramatického, ale též teleologického, když lze ve spojitosti s dalšími skutečnostmi výkladem dospět i ke zcela opačnému závěru, že oddělení veřejných soutěží a přímých prodejů FNM ČR mělo vyzvat vítěze k realizaci prodeje, čímž uzavře smlouvu o prodeji podniku. Žalobkyně podáním z 30. března 1993 uskutečnila právní úkon v podobě návrhu na uzavření smlouvy a FNM učinil 12. ledna 1993 právní úkon vyhlášení veřejné obchodní soutěže, který směřoval k uzavření smlouvy právě formou veřejné obchodní soutěže; o tom, že šlo právě o veřejnou obchodní soutěž svědčí mimo jiné i to, že jak žalovaná (správně vedlejší účastnice), tak FNM, považuje privatizaci LS Thermal za privatizaci formou veřejné obchodní soutěže, jak o tom svědčí i vyjádření prvního náměstka ministra financí Ing. Ivany Fuksy na jednání kontrolního výboru Poslanecké sněmovny.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná a vedlejší účastnice považují námitky dovolatelky za nedůvodné a navrhují dovolání zamítnout.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, není však důvodné.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Námitkou, že ve věci v odvolacím řízení rozhodoval vyloučený soudce, dovolatelka uplatnila zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Z ustanovení § 15a o. s. ř. vyplývá, že účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni (odstavec 1). Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících) [odstavec 2].
Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu účastníci nebyli odvolacím soudem poučeni ve smyslu ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř., byla námitka podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. A. Š. uplatněna včas (§ 15a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům, který je podle tvrzení dovolatelky důvodem uplatněné námitky podjatosti, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může být v konkrétním případě vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti se správou majetku soudce nebo v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce.
Předseda senátu odvolacího soudu JUDr. A. Š. ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že ve své profesní karieře se poměrně intenzivně věnoval i pedagogické a publikační činnosti a setkal se tak s desítkami osob a s řadou z nich spolupracoval jako spoluautor vysokoškolských učebnic nebo komentářů. Tato spolupráce měla však vždy výlučně profesionální charakter bez toho, že by znamenala nadstandardní přátelské vztahy, vždy a důsledně respektoval požadavek nestrannosti a nenechával se při projednávání a rozhodování věcí ovlivňovat okolními vlivy, mezi něž obecně lze zařadit známost či dokonce profesní spolupráci s jinými osobami. Uvedl, že JUDr. O. D. a JUDr. M. K. zná jako bývalé učitele na právnické fakultě Západočeské university v Plzni a jako spoluautory některých publikací, na nichž participoval, rozhodně však vyloučil jakékoliv bližší a nadstandardní vztahy s nimi. Tvrzení, že v právnických a politických kruzích je všeobecně znám nadstandardní přátelský vztah s JUDr. J. P., označil za naprostou smyšlenku, neboť se s ním setkal pouze jednou v době asi před pěti lety při projednávání otázek výkonu rybářského práva. Vyjádřil přesvědčení, že není žádná skutečnost či okolnost, z níž by bylo možné dovodit byť i jen pochybnost o jeho nepodjatosti při projednávání a rozhodování ve věci.
Z vyjádření JUDr. A. Š. vyplývá, že nemá k žalované, ani k jejímu zástupci žádný, z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Takový vztah nelze dovodit ani z údajů uvedených v dovolání, když neobsahuje konkrétní tvrzení o přátelském či nepřátelském vztahu ke zmíněným osobám a samotná skutečnost, že JUDr. A. Š. spolupracoval se jmenovanými při výkonu publikační či pedagogické činnosti, takovým důvodem není. Je běžné, že na právnických publikacích spolupracuje větší počet autorů, aniž by tato skutečnost předznamenávala, že jde o přátelský vztah. Podle názoru dovolacího soudu nejde ani o vztah ekonomické závislosti, neboť dovolatelka netvrdí, že by JUDr. O. D., resp. JUDr. M. K. byli vydavateli či nakladateli publikací, na jejichž zpracování se JUDr. A. Š. podílel. Tvrzení dovolatelky jsou uvedena obecně, bez konkrétního důvodu, z něhož by vyplývalo, že poměr JUDr. A. Š. k místopředsedovi představenstva žalované, k jejímu zástupci, resp. k JUDr. M. K. je přátelský. V projednávané věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Krajského soudu v Plzni JUDr. A. Š.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolatelka spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť část odůvodnění rozsudku tvoří blíže nespecifikovaný odkaz na jiné rozhodnutí. Přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným, je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Z pohledu těchto požadavků nelze přisvědčit výhradě dovolatelky o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř. vyhovuje; lze z něj bez jakýchkoliv pochybností zjistit, že při právním posouzení věci odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a skutkové závěry hodnotil po stránce právní. Odkázal-li při formulaci svých právních závěrů na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 310/2006-230, odkázal na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu, v němž byla řešena právě otázka právní povahy veřejné soutěže vyhlášené FNM při privatizaci LS Thermal, jak je nepochybně dovolatelce známo, neboť byla účastníkem tohoto řízení. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2008, sp. zn. 33 Odo 1255/2006, dostupný na jeho webových stránkách). O takový případ v projednávané věci nejde.
Námitkou v obecné rovině, že odvolací soud přistupoval k jednotlivých důkazům odlišně, dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, dostupné na jeho webových stránkách). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. V tomto směru není odvolacímu soudu dovoláním nic konkrétního vytýkáno.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud porušil ustanovení § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř., které spatřuje v tom, že odvolací soud měl na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že katalog CIMEX neobsahuje lhůtu pro oznámení vítězného návrhu, pak tato výhrada dovolatelky není důvodná. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se totiž podává, že toto tvrzení uvedly žalobkyně a vedlejší účastnice a odvolací soud je pouze rekapituloval v odůvodnění rozsudku při shrnutí obsahu jejich odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Z tohoto skutkového závěru však při právním hodnocení věci nevycházel.
Dovolatelka zpochybňuje rovněž správnost právního posouzení věci.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nešlo o obchodní veřejnou soutěž ve smyslu ustanovení § 281 a násl. obch. zák., neboť cílem vyhlášené soutěže bylo vybrat vhodné uchazeče, s nimiž by bylo dále jednáno o uzavření smlouvy o prodeji podniku. Tato jednání o uzavření smlouvy byla vedena nejprve se společností JASMÍN spol. s r. o. a posléze s dovolatelkou. Přitom za rozhodující odvolací soud považoval údaj o způsobu ukončení soutěže uvedený na straně 5 katalogu společnosti CIMEX, podle něhož bude soutěž ukončena tak, že příslušná komise jednak vybere vítěze, jednak jej vyzve k realizaci prodeje a uzavře kupní smlouvu. S tímto závěrem dovolatelka nesouhlasí a podrobuje jej kritice z hlediska správnosti výkladu ustanovení o způsobu ukončení soutěže.
Odvolací soud však založil své rozhodnutí i na závěru, že i kdyby šlo o obchodní veřejnou soutěž podle ustanovení § 281 a násl. obch. zák., ta by skončila vyhlášením vítěze, kterým se stala společnost JASMÍN spol. s r. o. a následným sdělením žalobkyni v souladu s ustanovení § 288 obch. zák., že její návrh byl odmítnut jako druhý v pořadí. Tím by byla celá soutěž završena. Tento závěr odvolacího soudu, že vítězem soutěže se stala společnost JASMÍN spol. s r. o., čímž by byla soutěž v případě, že šlo o veřejnou obchodní soutěž podle obchodního zákoníku ukončena tím, že vyhlašovatel vybral návrh a tím byla smlouva uzavřena, dovolatelka nezpochybnila.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 17, učinil a odůvodnil závěr, podle něhož založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku to nemůže mít vliv. K uvedeným právním závěrům se pak Nejvyšší soud přihlásil, byť pro účely založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž nemá důvodu na nich nic měnit ani v projednávané věci.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká pouze nesprávné posouzení vyhlášené soutěže jako soutěže, jež nebyla veřejnou obchodní soutěží ve smyslu ustanovení § 281 obch. zák., aniž by zároveň dovoláním zpochybnila druhý ze závěrů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a to závěr, podle něhož i kdyby se jednalo o veřejnou obchodní soutěž, tato by skončila podle ustanovení § 286 obch. zák. vyhlášením vítěze - společnosti JASMÍN spol. s r. o. - a následným oznámením dovolatelce, že se umístila na druhém místě. Z toho důvodu není dovolání pro nesprávné právní posouzení věci důvodné, protože i kdyby dovolací soud závěr o tom, že nešlo o veřejnou obchodní soutěž ve smyslu ustanovení § 281 a násl. obch. zák. přezkoumal a shledal jej nesprávným, nemělo by to vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu, když druhý ze závěrů, a to, že soutěž skončila vyhlášením vítěze - společnosti JASMÍN spol. s r. o. a oznámením dovolatelce, že se umístila na druhém místě, který sám o sobě by byl důvodem pro zamítnutí žaloby, nebyl dovoláním zpochybněn.
Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování v dovolacím řízení ve výši 10.000,- Kč podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč. Protože podle obsahu spisu vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že žalobkyně a vedlejší účastnice nemají vzájemně právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 21. září 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu