32 Cdo 2773/2007
Datum rozhodnutí: 03.03.2008
Dotčené předpisy:





32 Cdo 2773/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně J. T. s.r.o., (dříve E. R. s.r.o.), zastoupené advokátem, proti žalovanému A. R., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 124 782 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v P. pod sp. zn. 49 Cm 207/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 17. října 2006, č.j. 1 Cmo 74/2006-116, takto:


Dovolání se odmítá.


Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 430 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 17. října 2006, č.j. 1 Cmo 74/2006-116, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v P. ze dne 12. května 2005, č.j. 49 Cm 207/2003-83, ve znění opravného usnesení ze dne 30. září 2005, č.j. 49 Cm 207/2003-98, o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 124 782 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,5% p.a. z částky 5 565 Kč od 5. 1. 2002 do zaplacení, z částky 42 923 Kč od 11. 5. 2002 do zaplacení a z částky 76 285 Kč od 15. 5. 2002 do zaplacení, z titulu doplatku kupní ceny, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), jestliže dovolatel v dané věci napadá především skutková zjištění soudů ohledně neexistence vad dodaného zboží a nepodání zprávy o vadách zboží převzatého žalovaným podle dodacích listů ze dne 19. 4. a 30. 4. 2002 na základě cenové nabídky ze dne 18. 3. 2002, tedy podle kupní smlouvy uzavřené ve smyslu § 409 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) mezi žalobkyní, jako prodávající, a žalovaným, jako kupujícím. Dovolatel zároveň spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu v posouzení vzniku škody žalovanému v souvislosti s jednáním žalobkyně, založené na zjištění, že žalovanému se nepodařilo prokázat souvislost jednání žalobkyně se vznikem jeho škody.


V rámci přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolatel zpochybňuje skutkový závěr obou soudů, že neprokázal existenci vad dodaného zboží a že by podal žalobkyni zprávu o vadách dodaného zboží ve smyslu § 428 odst. 1 obch. zák., podle něhož právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu za situace podle písm. a) až c) cit. ustanovení, v čemž spatřuje nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.


Dovolatel staví svůj odlišný právní závěr o tom, že není povinen zaplatit žalobkyni doplatek ceny dodaného zboží, na základě svého skutkového tvrzení, že zboží vady mělo a že vady dodaného zboží řádně reklamoval. K tomuto skutkovému tvrzení však nemůže dovolací soud přihlížet. Takový závěr ze skutkových zjištění soudů nevyplývá. Přezkoumání skutkového závěru při uplatnění přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, jenž mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud je tedy v daném případě vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu, že žalovaný neprokázal existenci vad dodaného zboží a že by podal žalobkyni zprávu o vadách dodaného zboží.


Dovolatelem namítané nesprávné hodnocení důkazů rovněž nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).


Právní závěr soudu, že zboží bylo dodáno žalovanému řádně a včas, že žalovaný je povinen za něj doplatit kupní cenu ve výši požadované žalobou a že žalobkyně nebyla v prodlení s dodávkou zboží ve smyslu § 365 odst. 1 obch. zák., podle něhož je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem, byl učiněn na základě skutkových zjištění soudu, že dodávka byla uskutečněna ve dnech 19. 4. a 30. 4. 2002, stvrzena žalovaným na dodacích listech a že žalovaný neprokázal existenci vad zboží, a je tedy v souladu s hmotným právem (§ 409 a násl. obch. zák., § 365 obch. zák.).


Argumentuje-li žalovaný dále nesprávným právním posouzení věci ohledně vzniku škody, která mu měla být způsobena důsledkem jednání žalobkyně, spočívající ve výši slevy, kterou musel poskytnout na jím dodávané zakázky svým zákazníkům, v důsledku ztráty zakázek a ztráty dobrého jména u obchodního partnera a představující vícenáklady na dokončení díla, jehož subdodávkou byla dodávka zboží podle předmětné kupní smlouvy, je nutno konstatovat, že soudy postupovaly správně, pokud nezjišťovaly výši škody, kterou měla žalobkyně žalovanému způsobit, jestliže vyšly ze závěru, že žalobkyně splnila dodávku řádně a bez vad. Odvolací soud rovněž nepochybil, pokud v souladu se soudem prvního stupně učinil právní závěr o nedůvodnosti obrany žalovaného spočívající v započtení tvrzených škod vůči pohledávce žalobkyně, byl-li jeho závěr založen na zjištění, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že by mu jednáním žalobkyně vznikla nějaká škoda.


Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 130 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.) celkem ve výši 7 430 Kč.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně 3. března 2008


JUDr. Kateřina Hornochová


předsedkyně senátu