32 Cdo 2714/2008
Datum rozhodnutí: 18.09.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 2714/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně E., s. r. o., se sídlem v , proti žalované H. K., roz., nar., bytem v , zastoupené Mgr. V. R., advokátem se sídlem v , adresa pro doručení, o zaplacení 66.655,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 281/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2008, č. j. 22 Co 2630/2007-210, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 66.655,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou leasingovou smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil M.. V souladu se smluvními podmínkami došlo nezaplacením tří leasingových splátek ke zrušení smlouvy ke dni 11. března 2002, neboť žalovaná od druhé měsíční splátky, tj. od 10. ledna 2002 přestala leasingové splátky hradit. Žalobkyně tedy v souladu se smluvními podmínkami požadovala po žalované částku 7.431,- Kč, jako tři dlužné splátky do dne zrušení smlouvy, částku 39.264,- Kč jako škodu vypočtenou dle smluvních podmínek, dále náklady na zabavení předmětu leasingu ve výši 12.659,- Kč (1.100,- Kč za vyhotovení znaleckého posudku, 10.200,- Kč - náklady na zabavení vozidla, 890,- Kč - náklady na opravu vozidla, 419,- Kč - náklady za pohonné hmoty), smluvní pokutu ve výši 3.000,- Kč a částku 4.301,- Kč z titulu zákonného pojištění, kterou v průběhu řízení omezila na nárok ve výši 1.433,- Kč.

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. července 2007, č. j. 7 C 281/2005-179 řízení do částky 1.433,- Kč zastavil, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (tj. do 65.222,- Kč s příslušenstvím) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č.j. 22 Co 2630/2007-210 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a rovněž i s jeho právním posouzením věci. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli leasingovou smlouvu, která je smlouvou nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Součástí smlouvy byli i smluvní podmínky. Žalovaná se dovolala neplatností smluvních podmínek, obsahujících ve smyslu ustanovení § 56 odst. 3 písm. b) obč. zák. nepřípustné ujednání smluvních podmínek (odst. 7 smluvních podmínek) o vyloučení omezení spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady předmětného leasingu. Vzhledem k tomu, že žalovaná odstoupila od smlouvy z kvalifikovaných důvodů, došlo k zániku leasingové smlouvy podle ustanovení § 349 obch. zák. Soudy proto návrh žalobkyně na plnění z leasingové smlouvy zamítly. Dále dovodily, že po zániku leasingové smlouvy zde nejsou ani podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody podle ustanovení § 351 a § 373 obch. zák. proto, že nebylo shledáno jakékoliv porušení smlouvy žalovanou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )]. Podle dovolatelky nebylo upřeno žalované právo na uplatnění odpovědnosti za vady a závěr soudu o neplatnosti smluvních podmínek obsahujících ve smyslu § 56 odst. 3 písm. b) obč. zák. nepřípustné ujednání smluvních podmínek (odst. 7) je nesprávný. Dovolatelka proto navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon přípouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než ve dřívějším rozsudku (usnesení, proto že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolání však ve všech těchto případech není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

V dané věci napadá žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o peněžitém plnění v celkové výši 65.222,- Kč s příslušenstvím.

V souzené věci uzavřeli účastníci podle zjištění soudu prvního stupně nepojmenovanou leasingovou smlouvu podle § 269 odst. 2 obch. zák., v níž strany uzavřely dohodu podle ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák., že se jejich vztah řídí obchodním zákoníkem, a tudíž jejich závazkový vztah je vztahem obchodním a spor mezi těmito stranami je z procesního hlediska obchodní věc (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2003, sp. zn. 22 Nd 228/2002, publikované v soudních rozhledech / C. H. Beck č. 5/2003, str. 152).

Jak je zřejmé z obsahu spisu, předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 65.222,- Kč s příslušenstvím, uplatněný s odkazem na skutková tvrzení, že žalobkyně požaduje částku 7.431,- Kč jako tři dlužné splátky žalované do dne zániku (zrušení smlouvy), dále částku 39.264,- Kč jako škodu vypočtenou podle smluvních podmínek, částku 12.659,- Kč z titulu nákladů na zabavení předmětu leasingu, částku 3.000,- Kč z titulu smluvní pokuty, vyúčtované v souladu se smlouvou a dále částku 2.868,- Kč z titulu zákonného pojištění.

Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 15. června 1993 sp. zn. 2 Cdon 376/96 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000 pod číslem 9, formuloval a odůvodnil závěr, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Zmíněný závěr se uplatní i v této věci.

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, v nímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 65.222,- Kč s příslušenstvím. Ačkoliv součet těchto částek převyšuje hranici 50.000,- Kč, je jednoznačné, že se skládá ze samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, a to nároku na zaplacení neuhrazených leasingových splátek do dne zániku smlouvy ve výši 7.431,- Kč, z nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.000,- Kč, z nároku ze smluvního plnění v souvislosti s odstoupením od smlouvy v částce 39.264,- Kč, z nároku na náklady spojené s odstoupením od smlouvy se zabavením předmětu leasingu ve výši 12.659,- Kč a z nároku na úhradu zákonného pojištění ve výši 2.868,- Kč.

Dovolání se tedy týká několika samostatných nároků, z nichž žádný nedosahuje částky 50.000,- Kč. Co se týče požadovaných úroků z prodlení z vymáhané částky pak dovolací soud dodává, že při posouzení, zda dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částky uvedené v ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., se k příslušenstvím uplatněného nároku nepřihlíží, leda že by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, číslo sešitu 10/98, pod číslem 62/98).

Lze tak uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání pak nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o opravných prostředcích, v němž odvolací soud mylně uvedl, že proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání ledaže na základě dovolání podaného do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky dospěje k závěru, že toto rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 140/2002 ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné pod R 73/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2008

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu