32 Cdo 2650/2012
Datum rozhodnutí: 30.10.2012
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř., § 2 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., § 243b odst. 2 o. s. ř., § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.




32 Cdo 2650/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně TENEZ a. s. , se sídlem v Chotěboři, Žižkova 990, PSČ 583 01, identifikační číslo osoby 45534535, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem, se sídlem v Ostravě Mariánských Horách, 28. října 875/275, PSČ 709 00, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Josefem Košmiderem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, PSČ 580 01, o zaplacení částky 659.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 47 Cm 86/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2012, č. j. 1 Cmo 231/2011-280, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2012, č. j. 1 Cmo 231/2011-280, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se v souzené věci domáhá zaplacení částky 659.390,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 1. dubna 2005 do zaplacení, z důvodu nároku na slevu z ceny díla uplatněné z titulu odpovědnosti za vady. Žalovaný v rámci své procesní obrany namítá opožděnost reklamace a promlčení nároku.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. června 2005, č. j. 47 Cm 86/2005-50, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. srpna 2005, č. j. 47 Cm 86/2005-63, žalobě co do jistiny a úroku z prodlení za období od 1. dubna 2005 do 31. prosince 2005 vyhověl a ohledně zbývajícího úroku z prodlení ji zamítl. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2006, č. j. 1 Cmo 292/2005-93, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil a v přisuzujícím výroku jej změnil a žalobu též v tomto rozsahu zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo k dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2008, č. j. 32 Odo 1604/2006-120, zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ten usnesením ze dne 22. prosince 2009, č. j. 1 Cmo 292/2005-132, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. srpna 2005, ve znění doplňujícího usnesení, a v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu uložil tomuto soudu provést navržené důkazy k tvrzením žalovaného, že vada díla nebyla důsledkem skutečnosti, o níž věděl či musel vědět. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 12. dubna 2011, č. j. 47 Cm 86/2005-222, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 32.853,- Kč s 2,5% úrokem od 1. dubna 2005 do zaplacení, ohledně částky 626.537,- Kč s úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 220.401,- Kč. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.
Poté, co odvolací soud nařídil jednání na den 10. dubna 2012, došla mu dne 3. dubna 2012 žádost žalobkyně o odročení jednání a její návrh, aby do řízení na její místo vstoupila obchodní společnost ENTERPRISE TRADE LTD., se sídlem Suite B, 29 Harley Street, London W1G 9QR, England, doložený kopií smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. března 2012 (bez přílohy zmíněné v čl. V, jež měla obsahovat ujednání o výši úplaty a její splatnosti), plnou mocí udělenou postupníkem advokátu Mgr. D.M. ve Vídni dne 21. července 2011, souhlasem postupníka s jeho vstupem do řízení, připojeným na návrhu, a potvrzením ze dne 28. července 2011 o zápisu postupníka do obchodního rejstříku pro Anglii a Wales (Registr of Companies for England and Wales, Company No. 7542068).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. dubna 2012, č. j. 1 Cmo 231/2011-280, připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila obchodní společnost ENTERPRISE TRADE LTD. Dovodil, že žalobkyně doložila postoupení své pohledávky vůči žalovanému, jež je předmětem řízení, na uvedenou zahraniční právnickou osobu a ta vyslovila se vstupem do řízení souhlas. Tím měl odvolací soud podmínky pro vydání usnesení podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) za splněné, a proto návrhu žalobkyně vyhověl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) a § 237 odst. 3 o. s. ř. Ač zastoupen advokátem, uplatněné dovolací důvody poukazem na příslušná ustanovení občanského soudního řádu [srov. § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3] neoznačil.
Dovolatel s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu argumentuje ve prospěch názoru, že návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení jiná osoba, měl být odvolacím soudem podle ustanovení § 2 o. s. ř. zamítnut. Poukázal na to, že jím vynaložené náklady řízení se blíží částce 300.000,- Kč, zdůraznil časovou souvislost mezi termínem nařízeného jednání odvolacího soudu na straně jedné a datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a datem podání uvedeného návrhu na straně druhé a upozornil, že ve smlouvě o postoupení pohledávky není uvedena výše úplaty a příloha smlouvy, která měla tento údaj obsahovat, nebyla soudu předložena, což podle jeho názoru vyvolává pochybnost o komerčním motivu této transakce. Vyjádřil přesvědčení, že podání návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo žalobkyně, ve sporu zahájeném v dubnu 2005, čtrnáct dní před očekávaným rozhodnutím odvolacího soudu, svědčí o tom, že postoupení pohledávky je fiktivní a žalobkyně jedná účelově, ve snaze předejít vzniku povinnosti k úhradě nákladů řízení. Tomu podle jeho mínění nasvědčuje též skutečnost, že do řízení má na místo žalobkyně vstoupit zahraniční právnická osoba, stran níž nejsou dohledatelné žádné relevantní ekonomické údaje a doklady předložené soudu neobsahují ani kontaktní údaje jejího statutárního orgánu; za takové situace je pro případ, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení, jeho pozice velmi ztížena.
Dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že nepostupoval v intencích příslušných judikatorních závěrů Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a nesoustředil svou pozornost na jím popsané podezřelé okolnosti, za nichž došlo k postoupení pohledávky, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Původní žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Společnost ENTERPRISE TRADE LTD. ve svém vyjádření účelovost postoupení pohledávky kategoricky popřela. Tvrdila, že úplata za postoupení pohledávky byla sjednána v obvyklé výši, odpovídající její ekonomické hodnotě a bonitě žalovaného. Vyjádřila přesvědčení, že bude ve sporu úspěšná, a pro případ svého neúspěchu argumentovala, že by žalovanému nic nebránilo domáhat se uspokojení svého nároku standardním způsobem, zejména když vymahatelnost pohledávek ve Velké Británii je jistě na lepší úrovni než v České republice. Zdůraznila, že podle dovolatelem citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je postup podle ustanovení § 2 o. s. ř. možný pouze ve výjimečných případech, lze-li s jistotou prohlásit, že cílem návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy, zatímco nejistota o poctivosti pohnutek k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to oproti očekávání dovolatele bez dalšího. Podmínku formulovanou návěštím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, s. 1903-1904 (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, a ze dne 22. listopadu 2011, sp. zn. 32 Cdo 3764/2011.
Dovolání je též důvodné.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Podle ustanovení § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, in www.usoud.cz , že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).
Odvolací soud v souzené věci pochybil, jestliže citovanou judikaturu nerespektoval a nezabýval se otázkou, zda návrh žalobkyně podle ustanovení § 107a o. s. ř. není zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Měl tak učinit z úřední povinnosti, bez zřetele na to, zda druhá procesní strana uplatnila v tomto ohledu námitky (stanovisko žalovaného došlo soudu až po vydání rozhodnutí), vzhledem k popsané procesní situaci, v níž byl návrh podán a která takové zvážení rozhodně indikovala. Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř, dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem sedm let trvajícího a poměrně složitého soudního sporu, několik dní před jednáním odvolacího soudu ve věci samé, zejména když byl postupitel v řízení před soudem prvního stupně úspěšný jen v poměrně nepatrné části a byla mu uložena povinnost k náhradě značně vysokých nákladů řízení a když postupníka zastupuje na základě plné moci z roku 2007 týž advokát, jenž ve sporu zastupuje postupitele.
Jestliže se odvolací soud v poměrech souzené věci nezabýval posouzením návrhu žalobkyně též z pohledu ustanovení § 2 o. s. ř., je právní posouzení, na němž spočívá jeho dovoláním napadené procesní rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné. V dovolacím řízení toto pochybení napravit nelze. Nebylo by procesně korektní, kdyby dovolací soud, jenž je soudem výlučně přezkumným, suploval činnost soudů nižších stupňů a byl tak vůbec prvním soudem, který se posouzením uvedené otázky zabýval.
Dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jenž byl dovolatelem podle obsahového vymezení dovolacích námitek uplatněn, je tedy dán.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. října 2012

JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu