32 Cdo 2648/2009
Datum rozhodnutí: 14.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 2648/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Mgr. I. P. , zastoupené JUDr. Václavem Vachovcem, advokátem, se sídlem v Dýšině, Lesní 113, PSČ 330 02, proti žalované S. T. S. - SWIFT TEXTILE SERVIS s. r. o ., se sídlem v Praze 3, Žižkově, Husinecká 10, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25 22 06 75, zastoupené JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou, se sídlem v Klatovech 1, Krameriova 139, PSČ 339 01, o zaplacení částky 336.472,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 88/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č. j. 12 Cmo 200/2008-143, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 44 Cm 88/2005-98, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 336.472,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % od 22. března 2005 do 15. července 2005, a dále ve výši a za dobu uvedenou ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve znění, podle kterého je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 336.472,50 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 22. března 2005 do zaplacení, ve zbývající části změnil výrok I. tak, že žalobu co do části úroku z prodlení přesahující 2,5 % ročně zamítl. Dále změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ve výši náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že pokud odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené 17. prosince 2002 (přestože nebylo prokázáno, že tuto smlouvu se žalobkyní uzavřela), dále z fotokopie advokátního spisu žalobkyně sp. zn. 46/04 a z potvrzení účetní žalobkyně (o tom, že daň z přidané hodnoty, jež je součástí žalované částky, byla odvedena) a na základě těchto důkazů rozhodl, spočívá rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí, že žalobkyně v žalobě nedostatečně vylíčila skutkový stav, a není proto zřejmé, z jakého titulu žalovanou částku požaduje. Žaloba neobsahovala řádná tvrzení ani návrh důkazů k prokázání, o jaké konkrétní úkony se mělo jednat a kdy měly být provedeny. Rovněž faktura č. 200564, kterou byla žalovaná částka vyúčtována, neobsahuje specifikaci účtovaných úkonů a tato specifikace nebyla dosud řádně provedena. Zdůrazňuje, že tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o poskytování právní pomoci 17. prosince 2002 nebylo prokázáno.
Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že se řádně nevypořádaly s námitkou neplatnosti mandátní smlouvy z 2. října 2004, přestože v jiném soudním sporu jednatel dovolatelky (jehož podpis je podle zjištění odvolacího soudu na smlouvě ověřen) popřel podepsání smlouvy. Navíc k uzavření smlouvy neexistoval ani žádný právní důvod. Žalobkyně zastupovala na valné hromadě dovolatelky konané 5. října 2004 fyzickou osobu W. A. I. na základě plné moci z 20. prosince 2002, další společníci byli na valné hromadě zastoupeni jinými advokáty. Žalobkyně tak nezastupovala společnost (dovolatelku), ale fyzickou osobu, která nebyla společníkem ani jejím jednatelem. Obdobná situace nastala při zastupování na valné hromadě konané 7. října 2004. K námitce nedostatku pasivní legitimace dovolatelky však soudy nepřihlédly. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích.
K podání dovolání proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a žalobu co do části úroků z prodlení zamítl, není žalovaná subjektivně oprávněna, neboť v této části jí nebyla napadeným rozhodnutím způsobena žádná újma odstranitelná tím, že by dovolací soud v této části rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138).
Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a jímž rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné, když přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 25. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2006).
V uvedeném rozsahu bylo proto dovolání žalované odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) a c) o. s. ř.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, protože podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že výhrady, jež dovolatelka považuje za výhrady proti správnosti právního posouzení věci, jsou ve skutečnosti výhradami proti skutkovým závěrům, podle kterých byla mezi účastnicemi uzavřena 2. října 2004 mandátní smlouva, žalobkyně podle smlouvy poskytla právní pomoc a v souladu s ujednáním ve smlouvě vyúčtovala dohodnutou odměnu, vyplývajícím z hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem. Těmito výhradami dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (k tomu srov. znění ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. a např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Spatřovala-li dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v nesprávném posouzení smlouvy o poskytování právních služeb ze 17. prosince 2002, nemůže tato její námitka založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť posouzením této smlouvy se odvolací soud nezabýval, na jejím posouzení své rozhodnutí nezaložil.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady, že žaloba neobsahovala potřebná skutková tvrzení a není zřejmé, z jakého titulu žalovanou částku požaduje, protože jde o výhrady podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který dovolatelka u dovolání přípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici, jestliže tvrzené vady (jako je tomu v projednávané věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Dovolací námitky, jimiž je zpochybněn závěr odvolacího soudu, podle něhož je mandátní smlouva z 2. října 2004 platnou smlouvu, rovněž nezahrnuje otázku zásadního právního významu. Výklad sporného právního úkonu, jak jej provedl odvolací soud, přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanovením § 566 a násl. obchodního zákoníku), když plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními § 35 odst. 2 občanského zákoníku a § 266 obchodního zákoníku a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03.
Námitkou, že mandátní smlouvu jednatel dovolatelky nepodepsal, dovolatelka vyjadřuje nesouhlas se skutkovým závěrem, podle něhož byly podpisy žalobkyně i jednatele dovolatelky na smlouvě ověřeny. Z obsahového hlediska jde o námitku podřaditelnou rovněž pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., která nemůže přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.).
Jelikož dovolání žalované ve zbývajícím rozsahu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2010 JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu