32 Cdo 2599/2011
Datum rozhodnutí: 25.03.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 132 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




32 Cdo 2599/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze, Českomalínská 516/27, proti žalované J. Š. , zastoupené JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1260, o zaplacení částky 5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 118/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2011, č. j. 38 Co 295/2009-312, 38 Co 294/2009-312, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 5. května 2009, č. j. 11 C 118/2007-222, ve znění usnesení ze dne 20. července 2009, č. j. 11 C 118/2007-240, ve výrocích I., V. a VI., kterými Okresní soud v Hradci Králové uložil žalované zaplatit žalobkyni 5,000.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení (první výrok), a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu a k bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád (dále též jen o. s. ř. ) ve znění účinném do 31. prosince 2012], jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil).
Dovolání tedy může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je - bez dalšího - přípustné. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bezpodmínečně, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně, jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Otázku, zda ředitelka a obchodní náměstkyně ředitelky oblastní pobočky právní předchůdkyně žalobkyně (České spořitelny, a.s.) byly ve smyslu ustanovení § 15 obchodního zákoníku oprávněny uzavřít smlouvu o úvěru, když z důkazů provedených soudy nižších stupňů toto oprávnění nevyplývá a další důkazy navržené dovolatelkou, nebyly soudy provedeny, nelze považovat za zásadně právně významnou. Je tomu tak proto, že dovolatelka nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž zpochybňuje správnost hodnocení důkazů a polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů může být napaden jen dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se však při posouzení, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, podle ustanovení § 237 odst. 3 části věty za středníkem o. s. ř. nepřihlíží. Se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř. pak platí, že samotné hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145).
Obdobně je tomu s námitkou, že žalobkyně není ve sporu aktivně věcně legitimována, neboť jí pro nedostatek oprávnění osob podepsat smlouvu o postoupení pohledávky sporná pohledávka nebyla řádně postoupena, která směřuje do skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně o tom, do kdy bylo zmocnění pověřených osob účinné a na jaké úkony se vztahovalo. Pro úplnost lze dodat, že s přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, doplněným (pro konkursní poměry) rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 (in www.nsoud.cz), podle nichž oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 občanského zákoníku, eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, je zřejmé, že oznámí-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníku (což bylo v řízení prokázáno a dovolatelka to ani nezpochybňuje), vyvolá tento notifikační úkon zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění) i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo, nebo byla-li smlouva o postoupení pohledávky neplatná.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. března 2013

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu