32 Cdo 2586/2012
Datum rozhodnutí: 25.09.2012
Dotčené předpisy: § 79 odst. 1 o. s. ř., § 174a odst. 3 o. s. ř., § 239 odst. 3 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

32 Cdo 2586/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Příhody v právní věci žalobkyně STAY ACTIVE INC., se sídlem Capital City, Independence Avenue, Victoria, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 000093237, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem v Praze 4, Voráčovská 14, proti žalované J. M. , o zaplacení částky 18.355,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 EC 219/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2012, č. j. 22 Co 561/2011-17, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2012, č. j. 22 Co 561/2011-17, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. října 2011, č. j. 46 EC 219/2011-6, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 5. října 2011, č. j. 46 EC 219/2011-6, Obvodní soud pro Prahu 10 odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok III.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci nevylíčila pro řízení rozhodné skutečnosti ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je neurčitý a v řízení tak nelze pokračovat. Proto podle ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. návrh odmítl.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením označeným v záhlaví potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na místě je aplikace ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. účinného od 1. září 2011. Byť byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu doručen soudu dne 27. srpna 2011, soud prvního stupně s ohledem na přechodné ustanovení § 355 o. s. ř. nepochybil, jestliže na řízení zahájené před nabytím účinnosti novely občanského soudního řádu zákonem č. 218/2011 Sb., kterým bylo mimo jiné dotčeno i ustanovení § 174a o. s. ř., aplikoval toto ustanovení ve znění po novele účinné ke dni rozhodování soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že odvolací soud, resp. soud prvního stupně, nepostupoval správně, nevyzval-li žalobkyni k odstranění vad podání ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. Zastává názor, že při posuzování vad podání a možnosti jejich odstranění je nutné použít znění občanského soudního řádu účinné v den, kdy byl návrh doručen soudu, neboť jedním ze základních principů procesního práva je zachování účinků podání dle zákona účinného v den doručení podání soudu. K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 33 Cdo 514/2012.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Námitky dovolatelky jsou z obsahového hlediska kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je uplatněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle ustanovení § 174a o. s. ř., ve znění účinném do 31. srpna 2011, je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1,000.000 Kč, soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup (odstavec 1). Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně (odstavec 2).
Zákonem č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bylo s účinností od 1. září 2011 ustanovení § 174a o. s. ř. doplněno o třetí odstavec, podle něhož návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
Z ustanovení § 355 o. s. ř. vyplývá, že není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Otázkou aplikace ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. na návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu podané do 31. srpna 2011, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 33 Cdo 514/2012 (zmíněném dovolatelkou), v němž též s odkazem na své stanovisko k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/1998, uzavřel, že z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány. Jestliže tedy před účinností zákona č. 218/2011 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád tak, že jeho ustanovení § 174a bylo doplněno o odstavec 3, bylo povinností soudu vyzvat účastníka řízení, aby opravil nebo doplnil své podání, neobsahuje-li všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné či neurčité, pak právě tento účinek zůstává zachován a soud se nemůže této povinnosti zbavit dodatečně. Platí proto, že ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. se užije jen u těch návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které byly podány za účinnosti občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 218/2011 Sb. Opačný závěr by byl porušením právní jistoty účastníků řízení a jejich legitimního očekávání. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Poněvadž právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a ze stejného důvodu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2012

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu