32 Cdo 2507/2009
Datum rozhodnutí: 23.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.





32 Cdo 2507/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně
I. S.
, zastoupené Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou, se sídlem v Kolíně III, Legerova 148, PSČ 280 02, proti žalovanému
F. V.
, zastoupenému JUDr. Karlem Zuskou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Palác Anděl, Radlická 1c, PSČ 155 00, o zaplacení částky 270.169,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 109/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č. j. 3 Cmo 275/2008-177, takto:
I. Dovolání
se odmítá.

II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.


O d ů v o d n ě n í :
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. února 2008, č. j. 46 Cm 109/2002-142, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 270.169,- Kč a náhradu nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolatel namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), tj., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel setrvává na tvrzení, že námitka promlčení byla vznesena důvodně, neboť podanou žalobou nedošlo k přerušení promlčecí doby, když k zaplacení žalované částky byl vyzván jako dlužník. Není však dlužníkem, ale zákonným ručitelem. Tím, že nedošlo k podání žaloby proti hlavnímu dlužníkovi, došlo k promlčení hlavního závazkového vztahu a dovolatel jakožto ručitel má právo uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník. Namítá, že ve věci není pasivně věcně legitimován, protože v době podání žaloby byla již dlužnicí společnost IDOLS, a. s. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné, případně zamítnout.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu o pasivní věcné legitimaci žalovaného vychází z konkrétních zjištění a okolností dané věci a je významný jen pro projednávanou věc, nikoliv z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Odvolací soud se touto otázkou řádně zabýval a vypořádal se s ní a jeho závěr Nejvyšší soud neshledává ani rozporný s hmotným právem [ustanoveními § 306, § 476 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a § 835 odst. 2 občanského zákoníku]. Dovolatel patrně přehlédl, že podle zjištění soudů nižších stupňů byl dlužník před podáním žaloby (přípisem z 1. března 2002) vyzván k plnění, ale dluh neuhradil. Povinnost domáhat se plnění po dlužníkovi v soudním řízení před uplatněním práva na plnění vůči ručiteli z ustanovení § 303 až § 312 obch. zák. nevyplývá.

Dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení (ne)důvodnosti námitky promlčení, rovněž žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanoveními § 397, § 402 a § 310 obch. zák.).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 10.300,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně 23. listopadu 2010


JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu