32 Cdo 2505/2007
Datum rozhodnutí: 27.06.2007
Dotčené předpisy:





32 Cdo 2505/2007


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. A. J. jako správce konkursní podstaty J. N., zast. advokátem, proti žalované K. Š., zast. advokátem, o zaplacení částky 448.868,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn 15 C 370/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2005, č. j. 21 Co 305/2005 - 211, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 23. června 2004 č. j. 15 C 370/2001 - 153 uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 448.868, - Kč s 14% úrokem z prodlení p. a. od 1. 4. 1998 do zaplacení (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalované uhradit svědečné státu a nahradit žalobci náklady řízení.


K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. srpna 2005, č. j. 21 Co 305/2005 211, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 tak, že žalobu zamítl a ve výroku o nákladech řízení státu povinnost k úhradě těchto nákladů žalované neuložil (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.


Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je správcem konkursní podstaty úpadce J. N., a že J. N. uzavřel s žalovanou a P. K. smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební práce na opravě hostince, kterou žalovaná provozovala. Byla vystavena faktura na částku 555.441,40 Kč na žalovanou a P. K., přičemž oba dluh uznali a zavázali se ho splácet ve splátkách po 14.313,- Kč měsíčně, na kterých bylo zaplaceno celkem 106.400,- Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace a promlčení závazku. Soud prvního stupně neshledal námitku nedostatku pasivní věcné legitimace žalované jako důvodnou, když žalovaná spolu s P. K. závazek uznala, přičemž podle soudu šlo o solidární závazek, věřitel se tedy může splnění domáhat po kterémkoliv z dlužníků. K námitce promlčení soud prvního stupně uzavřel, že je nedůvodná, neboť žaloba byla podána (20. 7. 2000) před uplynutím čtyřleté promlčecí doby (20. 1. 2001). Soud se dále zabýval otázkou platnosti dohody o předání předmětného hostince uzavřené mezi žalovanou a P. K. jako současnými nájemci a R. M. jako novým nájemcem a dospěl k závěru, že tato dohoda je absolutně neplatná. Soud prvního stupně uzavřel, že dluh v žalované výši žalovanou dosud nebyl uhrazen a proto žalobě vyhověl.


Odvolací soud k odvolání žalované přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a odvolání, byť z jiných, než v odvolání uvedených důvodů, shledal opodstatněným. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2005 č.j. 21 Co 138/2005 - 202 (kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. ledna 2005, č.j. 15 C 370/2001-195) byl zamítnut návrh, aby soud připustil vystoupení žalobce JUDr. A. J., správce konkursní podstaty J. N., z řízení a vstup R. a.s. do řízení jako nového žalobce. Žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně dne 8. 10. 2004 navrhl vstup nového věřitele do řízení podle § 107a o. s. ř. K návrhu připojil smlouvu o postoupení pohledávek dle § 524 občanského zákoníku ze dne 8. 10. 2003, uzavřenou mezi JUDr. A. J. postupitelem, a R. a. s. jako postupníkem, jejíž součástí byl soupis pohledávek úpadce J. N., včetně pohledávky vůči žalované. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že k postoupení předmětné pohledávky došlo před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a žalobce, který včas neuplatnil (§ 107 o. s. ř.) procesní nástupnictví, k němuž došlo po zahájení řízení, ztratil aktivní věcnou legitimaci k jejímu vymáhání. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl.


Žalobce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že dovolatel opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zároveň v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že jsou dány dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Dovolatel napadá právní závěr odvolacího soudu, že žalobce prodejem pohledávky ztratil aktivní věcnou legitimaci, a protože byl návrh na změnu žalobce zamítnut uplatňuje nárok někdo, kdo není vlastníkem (majitelem). Dovolatel uvádí, že podal dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu č. j. 21 Co 138/2005 - 202, kterým byl zamítnut návrh na vstup R., a.s. do řízení jako nového žalobce a namítá, že pokud bude popřena správnost procesního rozhodnutí o nepřipuštění změny žalobce, bude popřena správnost též meritorního rozhodnutí ve věci.


Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Při projednání tohoto dovolání dovolací soud postupoval podle čl. II. bod 3. přechodných ustanovení k zákonu č. 59/2005 Sb., kterým byl s účinností od 1. 4. 2005 novelizován občanský soudní řád a podle kterého se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.


Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není však důvodné.


Pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mělo určující význam zamítnutí návrhu na vstup nového žalobce do řízení usnesením ze dne 29. března 2005 č. j. 21 Co 138/2005 202. V rozhodnutí o dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 2007, č. j. 32 Odo 1506/2005 225) dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání nebylo důvodné a zamítl je. Shodně s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, publikovaného v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. Beck, pod číslem RNs C 3574/2006, v sešitě 33/2006) dovolací soud uzavřel, že procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. se uplatní také v odvolacím řízení, avšak přezkoumává-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace (srov. § 205a o. s. ř.), uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. března 2005).


Vzhledem k tomu, že v daném případě k právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř. došlo k datu 8. října 2003 a k tomu, že soud prvního stupně ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř. rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne 23. června 2004 (rozhodná právní skutečnost nastala již v průběhu řízení před soudem prvního stupně), dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud otázku procesního nástupnictví, která má pro rozhodnutí ve věci samé určující význam, posoudil správně, když návrh žalobce zamítl.


Jelikož dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebyly dovolatelem uplatněny důvodně a jejich prostřednictvím se žalobci správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. zamítl.


Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady podle obsahu spisu nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. června 2007


JUDr. František Faldyna, CSc.


předseda senátu