32 Cdo 2498/2015
Datum rozhodnutí: 02.11.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 2498/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CASH COLLECTORS CZ a.s , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1746/52, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27932788, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované L. Š. , zastoupené JUDr. Čestmírem Kubátem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 42/19, o zaplacení 180 269 Kč s příslušenstvím, vedené Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 EC 144/2009, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 95 Co 594/2014-58, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 29. července 2014, č. j. 44 EC 144/2009-51 Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 26. července 2010, č. j. 44 EC 144/2009-41. Žalovaná podala proti tomuto usnesení odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 95 Co 594/2014-58 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Žalovaná podala proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. věta první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Napadené usnesení bylo zástupci dovolatelky doručeno dne 8. prosince 2014. Dovolatelka podala dovolání dne 9. února 2015, tedy poslední den lhůty pro podání dovolání. Dne 24. března 2015 dovolatelka své dovolání doplnila. Doplnění dovolání však bylo učiněno opožděně (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a dovolací soud k němu proto nemohl přihlédnout.
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť v souvislosti s přípustností dovolání neuvedla ničeho.
Jak bylo vysvětleno shora, uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 9. února 2015 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. listopadu 2015

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu