32 Cdo 2465/2015
Datum rozhodnutí: 27.11.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



32 Cdo 2465/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ABRA Software a. s. , se sídlem v Praze 13, Jeremiášova 1422/7b, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25097563, zastoupené Mgr. Kateřinou Galbovou, advokátkou se sídlem v Manětíně, Mezí 11, PSČ 331 62, proti žalované Triola a. s. , se sídlem v Praze 4, 5. května 1640/65, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 60192984, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1 989 296 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 105/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 3 Cmo 115/2014-187, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16 504,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 31 Cm 105/2011-142, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 253 639 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), co do částky 735 717 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 3 Cmo 115/2014-187, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil a ve výrocích pod bodem II a III tento rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozičního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Jde-li o nárok obsahující dělitelné plnění, může dovolatel napadnout také jen část výroku, vymezeného výší plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvantitativní (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2009, sp. zn. 32 Cdo 4830/2008, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 8. února 2011, sp. zn. IV. ÚS 3348/09, odmítl, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2015, sp. zn. 32 Cdo 5020/2014, a ze dne 1. října 2015, sp. zn. 32 Cdo 1515/2015, jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://nsoud.cz ).
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje ve svých rozhodnutích (srov. např. již usnesení ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že dovolání, které nebylo v propadné lhůtě určené v § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto.
Od uvedených judikatorních závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Zákonem požadovaný údaj o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno, v dovolání žalované výslovně uveden není; žalovaná v úvodu dovolání bez bližšího vymezení uvádí, že dovolání podává proti rozsudku odvolacího soudu. Rozsah, v němž napadá toto rozhodnutí, nevyplývá ani z dalšího obsahu dovolání, včetně dovolacího petitu. Zatímco zaměření dovolací argumentace by mohlo nasvědčovat spíše tomu, že se vztahuje toliko k potvrzujícímu výroku ve věci samé, v závěru dovolatelka uplatňuje požadavek na zrušení celého rozsudku odvolacího soudu, tedy též výroku kasačního.
Vada dovolání spočívající v absenci údaje o rozsahu, v němž je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno, je vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení ve smyslu § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 108/2002). Protože dvouměsíční lhůta, během níž bylo možno dovolání doplnit, již marně uplynula, stala se tato vada vadou neodstranitelnou. Se zjištěním takové vady se pak nutně pojí odmítnutí dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 2 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nejvyšší soud konstatuje jen tolik, že v pochybnostech o výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem dovolání a tedy tarifní hodnotou ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, vycházel z varianty pro dovolatelku příznivější.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. listopadu 2015

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu