32 Cdo 2464/2007
Datum rozhodnutí: 06.08.2008
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 132 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A. p., s. r. o., zast. JUDr. E. N., advokátkou proti žalované D. K. k. s. r. o., , zast. JUDr. Z. K., advokátkou, o zaplacení částky 55.439,90 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Cm 12/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2006, č. j. 7 Cmo 111/2006-222, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.254,40 Kč, k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. srpna 2005, č.j. 8 Cm 12/2002-184, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 101.639,80 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15.9.2000 do zaplacení (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozhodl soud o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně se domáhala zaplacení ceny za zboží (dilatační listy) podle objednávky žalované, jehož přepravu zajišťovala žalovaná prostřednictvím společnosti D.-L., s. r. o. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná u žalobkyně předmětné zboží objednala, nebylo sporné ani jeho množství a cena. Sporným zůstalo, zda žalobkyni vzniklo právo na zaplacení požadované ceny za zboží, neboť žalovaná popírala, že by jí žalobkyně zboží dodala. Soud prvního stupně po rozsáhlém dokazování dovodil, že nebylo prokázáno, jaké množství zboží a pro jakého příjemce a do jakého místa mělo být přepraveno a že se tato přeprava měla uskutečnit na základě objednávky žalované. Žalobkyně podle soudu neprokázala svou povinnost dodat zboží nebo umožnit nakládat zbožím žalované, a to způsobem předpokládaným ustanovením § 412 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku, kterým se vztah mezi účastníky řízení řídil. Proto soud žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně, napadající rozsudek soudu prvního stupně pouze co do částky 55.439,90 Kč s příslušenstvím, odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části ve věci samé tak, že žalovanou uznal povinnou k zaplacení částky 55.439,90 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 9. 2000 do zaplacení (výrok I.). Ve výrocích II. - IV. rozhodl soud o nákladech řízení. Se zřetelem k rozsahu, v jakém bylo rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním napadeno, se odvolací soud zabýval pouze otázkou, zda žalobkyně dodala žalované 750 bm dilatačních list, jejichž cenu vyúčtovala fakturou, znějící na částku 55.439,90 Kč, se splatností dne 14.9.2000. Odvolací soud zopakoval dokazování listinami, jimiž žalobkyně prokazovala skutečnost, že objednatelem přepravy byla žalovaná (objednávka ze dne 17.8.2000, dodací list ze dne 21.8.2000, týkající se dodávky, a dopis žalované ze dne 12.10.2000), přičemž na rozdíl od soudu prvního stupně vzal odvolací soud tuto skutečnost za prokázanou. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně splnila závazek prodávajícího dodat zboží kupujícímu tím, že umožnila žalované se zbožím nakládat v místě, kde se zboží v době uzavření smlouvy nacházelo a o kterém smluvní strany věděly, a pro závěr o splnění povinnosti žalobkyně dodat zboží nebylo podstatné, že si žalovaná zajistila dopravu prostřednictvím dopravce, přičemž okamžikem, kdy žalovanou určený dopravce zboží v uvedeném místě převzal, získala žalovaná možnost se zbožím disponovat; proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), zároveň odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř.).

Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že dovolatelka spatřuje nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu v tom, že odvolací soud nevzal v úvahu na rozdíl od soudu prvního stupně chybějící a nepřesné údaje v dodacích listech, rozpory v označení zásilek vystavených D. L. s. r. o. a předložených žalobcem . Podle dovolatelky odvolací soud tyto chybějící údaje a rozpory v jednotlivých listinách, pokud jde o označení odběratele, odesílatele a příjemce a konečně i rozdílné označení zboží na ložní listině a JCD č. 21765100007505 zcela pominul a dospěl k závěru, že žalobkyni se podařilo prokázat, že dala žalované zboží k dispozici. Dovolatelka dále zpochybňuje hodnocení dodacího listu ze dne 21.8.2000 odvolacím soudem, jakož i svědeckou výpověď svědka J. H.. Podle dovolatelky nebyly v řízení odstraněny pochybnosti o tom,zda ložná listina č. z 23.8.2000 svědčí o dodávce zboží. Důkazy, na základě kterých odvolací soud rozhodl, nesvědčí jednoznačně o tom, že se jedná o zásilku pro žalovanou a svědecké výpovědi nejsou věrohodné.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření považuje dovolání žalované za nedůvodné a navrhuje, aby je dovolací soud zamítl.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, anebo soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo. Skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Existence dovolacího důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř. se prověřuje na základě obsahu spisu. Skutečnosti, které v řízení před soudy nižších stupňů nebyly uplatněny ani jinak nevyšly v řízení najevo (a z obsahu spisu proto nejsou seznatelné), oporou pro závěr, že soudy zjistily skutkový stav věci nesprávně, být nemohou. (Srov. Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád, komentář, Praha, C.H.Beck, 7. vydání, 2006, II. díl, str. 1268).

Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud pominul na rozdíl od soudu prvního stupně chybějící a nepřesné údaje v dodacích listech a rozpory v označení zásilek vystavených společností D. L. s. r. o. a předložených žalobkyní, nelze této námitce přisvědčit. Předně je třeba uvést, že z obsahu dovolání žalované není jasně patrno, ohledně kterých dodacích listů a ohledně kterých označení zásilek vystavených společností D.- L. s. r. o. a předložených žalobkyní, měl podle dovolatelky odvolací soud nesprávné skutkové závěry učinit. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně lze usuzovat, že dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů předloženými listinami, konkrétně ložnou listinou č. ze dne 23. 8. 2000, jednotnou celní deklarací č. ze dne 22.8.2000 a dodacím listem ze dne 21. 8. 2000. Pokud jde o dodací list ze dne 21.8.2000, odvolací soud z něj zjistil, že žalobkyně předala společnosti D. L. s. r. o. dne 21.8.2000 ve své prodejně 750 bm dilatačních lišt (tuto skutečnost odvolací soud zjistil i z dalších důkazů). Pokud jde o ložnou listinou ze dne 23. 8. 2000 a jednotnou celní deklaraci č. 21765100007505 ze dne 22.8.2000, ohledně nich odvolací soud neučinil odlišné závěry než soud prvního stupně. Jestliže odvolací soud na základě dokazování, které sám provedl (objednávka ze dne 17.8.2000, a dopis žalované ze dne 12.10.2000, a již zmíněný dodací list ze dne 21.8.2000), vzal za prokázanou skutečnost, že objednatelem přepravy předmětného zboží do místa určení byla žalovaná, pak pouze odlišně od soudu prvního stupně hodnotil tyto důkazy ve smyslu § 132 o. s. ř. Pouhé vyslovení odlišného názoru na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda dosud provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, však není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) způsobilé založit dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Totéž platí i o ostatních námitkách dovolatelky, zpochybňujících hodnocení jednotlivých důkazů odvolacím soudem a zpochybňujících jednotlivé svědecké výpovědi.

Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení důvodným neshledal, dovolání žalované podle § 243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 8.365,- Kč, a paušální náhradu 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s připočtením 19 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.589,40 Kč, celkem tedy 10.254,40 Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 6. srpna 2008

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu