32 Cdo 2446/2008
Datum rozhodnutí: 27.08.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 2446/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně N.V.L. , zastoupené advokátem, proti žalované Z. z. a n. v Ch., zastoupené advokátem, o zaplacení 2,028.338,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 184/2004, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008, č.j. 6 Cmo 406/2007-183, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením rozhodl, že soud bude v řízení pokračovat se společností N.V.L. jako žalobkyní na místo K. H., správce konkursní podstaty úpadce D. v. Č.

Podle posouzení odvolacího soudu byly všechny formální podmínky vyžadované ustanovením § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) naplněny. V průběhu odvolacího řízení proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 24. května 2005, č.j. 55 Cm 184/2004-101, původní žalobce K. H., správce konkursní podstaty úpadce D. v. Č. navrhl, aby do řízení namísto něj vstoupila společnost N.V.L. , se zdůvodněním, že jí postoupil pohledávku, která je předmětem sporu. Postoupení pohledávky bylo podle odvolacího soudu prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. července 2006 uzavřenou mezi K. H., správcem konkursní podstaty úpadce D. v. Č. jako postupitelem a společností N.V.L. s.r.o. jako postupníkem, která dala rovněž ke vstupu do řízení souhlas. Podle odvolacího soudu tak v průběhu odvolacího řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práv nebo povinností účastníka řízení, o něž v řízení jde, a proto návrhu vyhověl.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Dovolatelka v něm objasňuje, že z důvodu dobré víry v oprávněnost zápočtu své pohledávky za úpadcem, který jí dlužil dlouhodobě 2,500.000,- Kč, proti pohledávce úpadce za žalovanou ve výši 2,000.000,- Kč za odebrané zboží, který však žalobce následně zpochybnil a podal incidenční žalobu, uplatnila v konkursním řízení pouze zbývající část nezapočtené pohledávky a pohledávku ve výši 2,028.338,- Kč v něm neuplatnila. Pokud by však bylo žalobě vyhověno a žalované uloženo zaplatit žalovanou částku žalobci, šlo by o pohledávku, z jejíhož plnění by měla mít částečně prospěch i žalovaná a prostřednictvím konkursu obdržet plnění od správce konkursní podstaty. Za tohoto stavu pokládá za nepřijatelné, aby do řízení namísto dosavadního žalobce vstoupil jiný subjekt, neboť stát, reprezentovaný správcem konkursní podstaty by měl garantovat řádný průběh a dobré mravy v konkursním řízení, což by v případě změny na straně žalobce nebylo podle jejího mínění splněno. Proto navrhuje, aby v řízení bylo na straně žalobce pokračováno se správcem konkursní podstaty K. H..

Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); není však důvodné.

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.) zkoumat, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady dovolatelka netvrdila a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou, tj. otázkou aplikace ustanovení § 107a o. s. ř.

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

V ustanovení § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází na rozdíl od § 107 o. s. ř. ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.

Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.

Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala (tedy například že smlouva o postoupení pohledávky byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde). Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejítna jiného, tu vskutku je nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se nezabývá, neboť ta se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod číslem 136).

Z obsahu spisu se podává, že v dané věci byly všechny podmínky vyžadované ustanovením § 107a o. s. ř. pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. V průběhu odvolacího řízení, konkrétně dne 20. prosince 2007 žalobce K. H., správce konkursní podstaty úpadce D. v. Č. a společnost N.V.L. podali odvolacímu soudu dle § 107a o. s. ř. společný návrh (č.l. 174 spisu) na vstup nového žalobce - společnosti N.V.L. . do řízení jako nabyvatele práva na základě jimi uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. července 2006, kterou připojili k návrhu, jehož součástí je i souhlas společnosti N.V.L. se vstupem do řízení namísto dosavadního žalobce. Z uvedené smlouvy vzal odvolací soud za prokázané, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod (přechod) práva původního žalobce, o něž v řízení jde, a dovolací soud žádné jeho právní pochybení neshledal.

Skutečnosti namítané dovolatelkou jsou z pohledu ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř., podle nichž odvolací soud rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce, právně nerozhodné, neboť uvedená právní norma s nimi nespojuje žádné procesní důsledky, přičemž zejména žádné ustanovení občanského soudního řádu nevylučuje aplikaci § 107a o. s. ř. v případech, kdy je účastníkem řízení správce konkursní podstaty (který navíc není reprezentantem státu, jak se mylně domnívá dovolatelka). Pakliže dovolatelka nenamítla žádné skutečnosti, které by bránily odvolacímu soudu v postupu podle § 107a o. s. ř., resp. pro které by bylo možné posoudit postup odvolacího soudu jako nesprávný, Nejvyšší soud uzavřel, že veškeré předpoklady stanovené zákonem pro možnost soudu vyhovět návrhu účastníka podle § 107a o. s. ř. byly v souzené věci naplněny a že dovolací důvod nesprávního právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl v souzené věci uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. srpna 2008





JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu