32 Cdo 2438/2014
Datum rozhodnutí: 02.12.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 2438/2014


U S N E S E N Í

Nej vyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Vodovody a kanalizace Břeclav, a.s. , se sídlem v Břeclavi, Čechova 1300/23, PSČ 690 11, identifikační číslo osoby 49455168, zastoupené JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 956/6, proti žalované TLAK SMOLÍK s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 903/10, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25510509, zastoupené JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Za Kasárnami 3432/36a, o zaplacení 230 232 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 126/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2013, č. j. 8 Cmo 120/2013-322, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 422 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Dobišara.
O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2012, č. j. 4 Cm 126/2010-275, v části vyhovujícího výroku ve věci samé, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 208 961,08 Kč, změnil ho v částech, v nichž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 89 429,56 Kč od 13. ledna 2010 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 119 531,52 Kč od 15. června 2009 ve výši 0,5 % denně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni z částek 89 429,56 Kč a 119 531,52 Kč úrok z prodlení dle specifikace ve výroku rozhodnutí, a rozhodl o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř., jak učinil dovolatelka, není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 17. února 2014 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 2. prosince 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu