32 Cdo 2381/2010
Datum rozhodnutí: 26.07.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 2381/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Sklenářství ALFAGLASS s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Hrozenkovská 23, identifikační číslo osoby 26418169, zastoupené JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kodymova 2526/4, proti žalované PSP GROUP s.r.o. , se sídlem v Praze 9 - Horních Počernicích, Náchodská 801/15, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 25583301, zastoupené JUDr. Františkem Brtnickým, advokátem se sídlem v Praze 8, Havránkova 1181/4, o 69 502 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 123/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 39 Co 164/2008-204, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 096 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Libora Petříčka.
Odůvodnění:

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. července 2007, č. j. 7 C 123/2003-177, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 dále též jen o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, nýbrž svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o nároku žalobkyně na úhradu nedoplatku ceny díla staví na kritice zjištěného skutkového stavu, vytýká-li odvolacímu soudu, že neprovedl navržené důkazy a nepřihlédl k tvrzené skutečnosti, že žalovanou byla uhrazena záloha ve výši 37 000 Kč, která dle dohody účastnic měla pokrýt 90 % předpokládané ceny díla, jakož i k tomu, že dílo nebylo dokončeno a řádně předáno. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci v rámci uváděného dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž míří na dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a o. s. ř.).
Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4 780 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 016 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. července 2011

JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu