32 Cdo 2350/2011
Datum rozhodnutí: 11.07.2013
Dotčené předpisy: § 269 odst. 1 obch. zák., § 630 odst. 1 obch. zák., § 638 obch. zák., § 639 obch. zák.




32 Cdo 2350/2011


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PERPET, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Dvorská 108, PSČ 503 11, identifikační číslo osoby 60108029, zastoupené JUDr. Milanem Wachtlem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Masarykovo náměstí 628/7, PSČ 500 02, proti žalované MONTÁŽE Chrudim, s. r. o. , se sídlem v Chrudimi IV, Pardubická 326, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 25920847, zastoupené Mgr. Jiřím Částkou, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 7, PSČ 537 01, o zaplacení částky 427.612,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 188/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2011, č. j. 12 Cmo 244/2010-273, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2011, č. j. 12 Cmo 244/2010-273, pokud směřuje proti té části měnícího výroku pod bodem I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 174.825,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. února 2004 do zaplacení, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2011, č. j. 12 Cmo 244/2010-273, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se v souzené věci domáhala zaplacení nájemného za pronájem autojeřábu ... (včetně obsluhy) a autojeřábu ... s přívěsem do 10 t za dobu od 24. října 2003 do 20. prosince 2003 (vyjma dnů 24. října 2003, 27. až 31. října 2003 a 3. až 5. listopadu 2003, za něž bylo nájemné zaplaceno) ve výši 453.180,- Kč a nákladů na opravu autojeřábu ... ve výši 32.855,- Kč.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. 55 Cm 387/2004-82, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 25.567,50 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným (část nájemného) a co do částky 460.467,50 Kč s úrokem z prodlení (zbývající část nájemného a náhrada škody spočívající v nákladech na opravu jeřábu) žalobu zamítl. Odvolací soud rozsudkem ze dne 25. ledna 2006, č. j. 11 Cmo 238/2005-115, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení nájemného v částce 427.612,50 Kč s úrokem z prodlení, potvrdil; v zamítavém výroku stran částky 32.855,- Kč s úrokem z prodlení požadované z titulu náhrady škody zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. května 2008, sp. zn. 32 Odo 890/2006, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu, jenž pak v odpovídajícím rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupně.
Předmětem dalšího řízení tak již nebyl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 32.855,- Kč za opravu jeřábu ..., ohledně níž byla žaloba pravomocně zamítnuta, a částka 25.567,50 Kč pravomocně žalobkyni přiznaná za pronájem autojeřábu ... za dny 25. a 26. října 2003 a 1. a 2. listopadu 2003, za pronájem autojeřábu ... za dny 1. a 2. listopadu 2003 a za pronájem přívěsu za dny 1. až 5. listopadu 2003.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. dubna 2010, č. j. 55 Cm 188/2008-224, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 285.075,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. února 2004 do zaplacení (výrok pod bodem I), co do částky 142.537,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 136.548,50 Kč od 1. února 2004 do zaplacení a ve výši 2,5 % z částky 5.989,- Kč od 16. února 2005 do zaplacení žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body III až V).
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 29. října 2003 smlouvu označenou jako nájemní (dále jen smlouva ), na jejímž základě žalobkyně jako pronajímatel poskytla žalované jako nájemci do nájmu autojeřáb ... s obsluhou za sjednanou cenu ve výši 3.500,- Kč denně a dopravné ve výši 23,- Kč za 1 km, autojeřáb ..., bez obsluhy, za cenu ve výši 4.800,- Kč denně a přívěs za cenu ve výši 750,- Kč denně, dopravné za jeřáb a přívěs ve výši 28,- Kč za 1 km (vše bez DPH). Smlouvu (s odkazem na závazný právní názor dovolacího soudu) posoudil jako smlouvu o nájmu dopravního prostředku ve smyslu ustanovení § 630 a následujících obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Dále zjistil, že žalovaná projevila vůli ukončit smluvní vztah založený smlouvou dvěma úkony učiněnými telefaxem, jednak telefaxem ze dne 5. listopadu 2003, jímž projevila vůli smlouvu vypovědět, jednak telefaxem ze dne 6. listopadu 2003, jímž odstoupila od smlouvy z důvodu nedodržení smlouvy žalobkyní spočívající v tom, že pronajatá mechanizace nebyla provozuschopná více než jeden den. Soud prvního stupně zdůraznil, že ve smlouvě nebyla sjednána výpovědní lhůta, výpověď žalované proto ve smyslu ustanovení § 636 odst. 3 obch. zák. nabývá účinnosti uplynutím 30 dnů. Sjednána nebyla ani možnost odstoupení od smlouvy, přičemž naplnění zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 345 odst. 1 obch. zák., tj. že ke dni 6. listopadu 2003 byla žalobkyně v prodlení s plněním smluvního závazku poskytnout předmět nájmu v řádném a provozuschopném stavu, se žalované podle závěrů soudu prvního stupně prokázat nepodařilo; autojeřáb ..., na němž došlo dne 4. listopadu 2003 k poruše, byl ve dnech 4. listopadu a 5. listopadu 2003 opravován a dne 5. listopadu 2003 byl opraven a žalované o tom podána zpráva, dne 6. listopadu 2003 pak byl jeřáb na stavbě opravený a funkční. Žalovaná na toto oznámení reagovala výpovědí smlouvy, s čímž je podle mínění soudu prvního stupně v souladu sdělení jejího jednatele, že od 6. listopadu 2003 měli na stavbě zajištěn jiný jeřáb. Z toho soud prvního stupně dovodil, že žalovaná neposkytla žalobkyni potřebné spolupůsobení ve smyslu ustanovení § 370 obch. zák. nutné k tomu, aby mohla svůj závazek beze zbytku splnit, a žalobkyně nemohla být ke dni 6. listopadu 2003 v prodlení.
Na základě těchto úvah soud prvního stupně uzavřel, že smlouva nezanikla odstoupením žalované s účinky k 5. listopadu 2003, kdy její projev vůle došel žalobkyni, nýbrž až uplynutím třicetidenní výpovědní lhůty, jež začala běžet 6. listopadu 2003 a skončila 5. prosince 2003. Přiznal proto žalobkyni nájemné za dobu od 6. listopadu 2003 do 5. prosince 2003, tedy za 30 dnů; ve zbývající části, tj. ohledně nájemného za dobu od 6. prosince 2003 do 20. prosince 2003 v celkové výši 142.537,50 s příslušenstvím, shledal žalobu nedůvodnou (zamítavý výrok je pravomocný, neboť žalobkyně odvolání nepodala).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j. 12 Cmo 244/2010-273, k odvolání žalované výrokem pod bodem I rozsudek soudu prvního stupně v napadeném přisuzujícím výroku pod bodem I změnil tak, že co do částky 110.250,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 174.825,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. února 2004 do zaplacení (tedy v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve skutečnosti potvrdil). Rozsudek soudu prvního stupně změnil též ve výrocích o nákladech řízení (výroky pod body II, III a IV) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem V).
Odvolací soud poté, co zopakoval důkaz smlouvou, vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jenž doplnil o zjištění, že smlouva je označena jako nájemní, žalobkyně je označena jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce a předmětem nájmu je jeřáb ... včetně obsluhy, jeřáb ... bez obsluhy a přívěs. Nepřisvědčil argumentaci žalované, že pronajaté stroje nejsou dopravními prostředky a smlouva by proto měla být posuzována jako smlouva nájemní podle ustanovení § 663 a násl. občanského zákoníku. Popřel správnost názoru soudu prvního stupně, že byl vázán právním názorem vyšších soudů v tom ohledu, že smlouva je jako celek smlouvou o nájmu dopravního prostředku podle ustanovení § 630 a násl. obch. zák. Dovodil, že o takovou smlouvu se jedná pouze ve vztahu k jeřábu ... bez obsluhy s přívěsem, neboť se jí žalobkyně jako pronajímatel zavázala přenechat žalované jako nájemci uvedené dopravní prostředky do nájmu na dobu určitou do 20. prosince 2003 a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni nájemné smluvené v článku III smlouvy. Ve vztahu k jeřábu ... s obsluhou však jde o smlouvu o provozu dopravního prostředku podle ustanovení § 638 a násl. obch. zák.; žalobkyně se jako poskytovatel provozu dopravního prostředku zavázala poskytnout svým dopravním prostředkem se svým pracovníkem dohodnuté služby, přepravní výkony, podle určení žalované jako objednatele. Ve smyslu ustanovení § 638 odst. 1 obch. zák. vzniklo žalobkyni právo na úplatu provedením příslušných výkonů. Za provoz tohoto jeřábu, který byl žalované v době do 5. listopadu 2003 poskytnut, dostala žalobkyně zaplaceno a dne 6. listopadu 2003 byl jeřáb žalobkyní ze stavby odvezen a od té doby již pro žalovanou žádný provoz neposkytoval. Za těchto okolností odvolací soud shledal nadbytečným zabývat se faxovým podáním žalované z 6. listopadu 2003, neboť zde uplatněné důvody odstoupení se týkaly výhradně právě jeřábu ..., za jehož poskytnutý provoz již bylo žalobkyni zaplaceno. Stran jeřábu ... s přívěsem se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že faxem žalované ze dne 5. listopadu 2003 došlo k platné výpovědi nájemní smlouvy a k jejímu ukončení uplynutím třicetidenní výpovědní lhůty ke dni 5. prosince 2003, žalobkyni proto vzniklo právo na nájemné pouze za dobu výpovědní lhůty, tj. za 30 dnů od 6. listopadu 2003 do 5. prosince 2003, ve výši 174.825,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích napadla žalobkyně dovoláním, jež co do přípustnosti opřela zřejmě toliko o poučení odvolacího soudu, aniž specifikovala příslušné zákonné ustanovení, a jež shledala důvodným v rovině všech zákonem stanovených dovolacích důvodů [§ 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.].
Dovolatelka především zpochybnila posouzení části smlouvy jako smlouvy o provozu dopravního prostředku. Namítla, že strany projevily vůli uzavřít smlouvu o nájmu dopravního prostředku, což potvrdily i v průběhu řízení, a Nejvyšší soud, který vzhledem k tomu neměl co přezkoumávat, neměl o typu smlouvy pochybnosti. Zdůraznila, že podstatným znakem smlouvy o provozu dopravního prostředku je přeprava nákladu, přičemž autojeřáb se sice může sám přemístit po vlastní ose, je však určen pro zvedání břemen, nikoliv pro jejich přepravu. Poukázala na to, že práce jejího jeřábníka byla ujednána jako alternativa a že pro činnost jeřábu obsluha jedné osoby jeřábníka nepostačuje, nýbrž je nutná současná přítomnost minimálně jednoho vazače břemen. Tu v daném případě zajišťovala žalovaná, stejně jako bylo podle smlouvy její povinností provádět údržbu předmětu nájmu, doplňovat provozní kapaliny apod., z čehož je zřejmé, že nejsou naplněny podstatné znaky smlouvy o provozu dopravního prostředku. Že účastníci sjednali smlouvu nájemní, je podle mínění dovolatelky patrno i z odpovědnostních ujednání smlouvy.
Dovolatelka argumentovala ve prospěch názoru, že obsahem faxového sdělení žalované ze dne 6. listopadu 2003, stejně jako faxové zprávy ze dne 5. listopadu 2003, bylo odstoupení od smlouvy, přičemž jednodenní zdržení, způsobené navíc chybou pracovníka žalované, nebylo podstatným porušením smluvních povinností. Podle jejího přesvědčení tedy bylo třeba vyžadovat podle ustanovení § 346 obch. zák. nápravu v dodatečně stanovené přiměřené lhůtě. Rovněž bylo třeba se ve smyslu ustanovení § 347 obch. zák. zabývat rozsahem závazku, ohledně něhož mělo odstoupení nastat , neboť porucha se týkala jedné ze tří mechanizací, které byly předmětem smlouvy, a ze smlouvy ani z jiných skutečností nevyplývá vzájemná vázanost použitých strojů.
Dovolatelka poukázala na judikaturu, podle níž je možno odstoupit od smlouvy pouze v případě, kdy prodlení dlužníka ještě trvá, přičemž v daném případě byl zrušovací projev odeslán v době, kdy byl již jeřáb funkční.
Dále dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a prosazuje názor, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 20. prosince 2003. Možnost smlouvu vypovědět sjednána nebyla a obě odstoupení od smlouvy nebyla založena na smluvních či zákonných podmínkách, což vyplývá též z rozhodnutí, jímž byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů na opravu jeřábu. Z toho dovolatelka s odkazem na ustanovení § 635 obch. zák. dovozuje své právo na nájemné i za dobu trvání závady a následného nevyužívání provozuschopné techniky nájemcem.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, případně aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s názorem dovolatelky, že obě její faxová podání směřovala k odstoupení od smlouvy, podle jejího přesvědčení však měla k odstoupení podstatné důvody. Na základě předkládaných skutkových tvrzení a prostřednictvím vlastního hodnocení provedených důkazů argumentovala, že zdržení bylo ve skutečnosti minimálně čtyřdenní a oproti tomu, k jakému nesprávnému závěru došly soudy nižších stupňů, nebylo nikdy zjištěno, zda byl jeřáb opraven a provozuschopný. Neobstojí proto podle jejího mínění závěr, že zrušovací projev byl učiněn v době, kdy byl již jeřáb funkční. Tvrdila též, že k poruše jeřábu nedošlo chybou jejího pracovníka, nýbrž chybou pracovníka dovolatelky, a vytkla soudům nižších stupňů, že zásady bezpečné práce silně podcenil na úkor formálně právního zdůvodnění . Podrobně vysvětluje, proč si musela opatřit náhradní autojeřáb a od smlouvy odstoupila ihned, jakmile uvedený důvod nastal. Obšírně též zdůvodňuje, proč muselo být dovolatelce od samého počátku jasné, že na opožděném plnění nebude mít zájem, a vytýká soudům, že se s uvedenými okolnostmi nevypořádaly. Odvolací soud podrobila kritice též z toho důvodu, že pominul její odvolací argumentaci stran nesprávného výpočtu výše nájemného a nezohlednil náklady, které musela vynaložit na využívání náhradních mechanismů od jiných subjektů; podle jejího mínění měla být pro případ, že věc bude posouzena jako výpověď nájemní smlouvy , zavázána zaplatit toliko 83.307,- Kč. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. účastníkem řízení při splnění podmínek povinného zastoupení předepsaných ustanovením § 241 o. s. ř., se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
V prvé řadě bylo třeba zkoumat tzv. subjektivní přípustnost dovolání. K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). Rozsudek odvolacího soudu v té části výroku pod bodem I, jíž byl co do částky 174.825,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným potvrzen přisuzující rozsudek soudu prvního stupně, nepřivodil v poměrech dovolatelky újmu (byl pro ni příznivý), tím méně pak újmu, jež by mohla být odstraněna rozhodnutím dovolacího soudu. V rozsahu, v němž dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu též v této části, je dovolání podáno neoprávněnou osobou a tedy subjektivně nepřípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Ve zbývající části dovolání subjektivně přípustné je, a je přípustné též objektivně (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.), podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Nejvyšší soud tedy přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v této části z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jsa jimi v zásadě vázán, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání je v rozsahu, v němž je přípustné, též důvodné.
Podle ustanovení § 269 odst. 1 obch. zák. ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.
Podle ustanovení § 630 odst. 1 obch. zák. smlouvou o nájmu dopravního prostředku se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné).
Podle ustanovení § 638 obch. zák. smlouvou o provozu dopravního prostředku se zavazuje poskytovatel provozu dopravního prostředku (provozce) přepravit náklad určený objednatelem provozu dopravního prostředku a k tomu účelu s dopravním prostředkem buď vykonat jednu nebo více předem určených cest nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele a objednatel se zavazuje zaplatit úplatu.
Podle ustanovení § 639 obch. zák. provozce je povinen zabezpečit, aby dopravní prostředek byl způsobilý k cestám, které jsou předmětem smlouvy, a použitelný pro přepravu stanovenou ve smlouvě (odstavec 1, věta první). Provozce je povinen opatřit dopravní prostředek způsobilou posádkou a pohonnými hmotami a dalšími věcmi potřebnými pro smluvené cesty (odstavec 2).
Především je třeba přitakat odvolacímu soudu, že Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 29. května 2008, sp. zn. 32 Odo 890/2006, otázkou právní povahy smlouvy nezabýval, neboť je při přezkumu správnosti rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněnými dovolacími důvody a právní posouzení smlouvy odvolacím soudem dovoláním zpochybněno nebylo, nebylo tedy otevřeno dovolacímu přezkumu. Z toho, že se k této otázce nevyjádřil, tedy nelze oproti přesvědčení dovolatelky - dovozovat ničeho.
Právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož autojeřáb je dopravní prostředek, dovolatelkou zpochybněno nebylo, nepodléhá proto dovolacímu přezkumu a Nejvyšší soud z něho ve svých dalších úvahách vychází.
Dopravní prostředek je znakem skutkové podstaty obou shora citovaných právních norem, jak ustanovení § 638 obch. zák., tak ustanovení § 639 obch. zák. Zatímco však u smlouvy o nájmu dopravního prostředku je dopravní prostředek předmětem smlouvy (neboť pronajímatel jí přenechává dopravní prostředek nájemci k dočasnému užívání, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2004, sp. zn. 32 Cdo 707/2003), předmětem smlouvy o provozu dopravního prostředku je (jak již samotné označení smluvního typu napovídá) provoz dopravního prostředku, a to nikoliv jakýkoliv provoz, nýbrž vykonání cesty (popř. cest) s dopravním prostředkem za účelem přepravy určeného nákladu.
Ke znakům skutkové podstaty obsažené v hypotéze ustanovení § 638 obch. zák. tedy, vedle určení smluvních stran, určení dopravního prostředku a úplaty, které jsou náležitostmi též smlouvy o nájmu dopravního prostředku, náleží určení nákladu, který se provozce zavazuje přepravit, a určení cesty nebo cest, které se zavazuje k tomuto účelu s dopravním prostředkem vykonat, popřípadě též určení doby, během níž mají být cesty podle určení objednatele vykonány.
Dalším znakem, jímž se smlouva o provozu dopravního prostředku liší od smlouvy o nájmu dopravního prostředku, je povinnost provozce opatřit dopravní prostředek způsobilou posádkou a pohonnými hmotami a dalšími věcmi potřebnými pro smluvené cesty, stanovená v § 639 odst. 2 obch. zák.
Otázkou, zda je vůbec autojeřáb vzhledem k jeho účelovému určení a tomu odpovídajícímu technickému uzpůsobení způsobilý vykonat cestu za účelem přepravy nákladu ve smyslu ustanovení § 638 obch. zák., se odvolací soud nezabýval, ač zabývat měl, a jeho právní posouzení je již z tohoto důvodu neúplné. Není úkolem dovolacího soudu, jenž je soudem výlučně přezkumným, aby suploval chybějící právní posouzení odvolacího soudu.
Odvolací soud založil svůj závěr o povaze části smlouvy vztahující se k autojeřábu ... na argumentu, že žalobkyně se jako poskytovatel provozu dopravního prostředku zavázala poskytnout svým dopravním prostředkem se svým pracovníkem dohodnuté služby, přepravní výkony, podle určení žalované jako objednatele. Tato úvaha neumožňuje závěr o tom, že se v příslušné části jedná o smlouvu o provozu dopravního prostředku, neboť nezahrnuje takové skutečnosti, jimiž by byly naplněny všechny náležitosti smluvního typu upraveného v ustanovení §§ 638 a 639 obch. zák. Absentuje určení nákladu, který se provozce zavazuje přepravit, určení cest, které se zavazuje k tomuto účelu s dopravním prostředkem (během sjednané doby) vykonat, a závazek opatřit dopravní prostředek pohonnými hmotami a dalšími věcmi potřebnými pro smluvené cesty. Pro závěr, že smlouva obsahuje závazek opatřit dopravní prostředek způsobilou posádkou, není podklad ve zjištěném skutkovém stavu věci, takže nelze uzavřít, zda způsobilou posádkou je skutečně jen jeden pracovník, rozuměno zřejmě řidič - jeřábník, a k provozu není třeba dalších osob, jmenovitě vazače, popřípadě vazačů, jak namítá dovolatelka.
Právní posouzení, na němž je založeno měnící rozhodnutí odvolacího soudu, je tedy neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn po právu.
Zpochybňuje-li dovolatelka posouzení faxové zprávy žalované ze dne 5. listopadu 2003 nikoliv jako odstoupení od smlouvy (podle jejího názoru neplatné), nýbrž jako výpovědi, pak zřejmě přehlédla, že soud prvního stupně její žalobu v části požadující nájemné za dobu od 6. prosince 2003 do 20. prosince 2003 v celkové výši 142.537,50 Kč s úrokem z prodlení zamítl a tento zamítavý výrok je pravomocný, neboť odvolání nepodala. Soud prvního stupně jí přisoudil nájemné za všechny tři stroje za dobu od 6. listopadu 2003 do 5. prosince 2003, tedy za 30 dnů trvání výpovědní lhůty. Odvolací soud změnil toto rozhodnutí v tom ohledu, že nájemné za jeřáb ... (s obsluhou) za dobu od 6. listopadu 2003 do 5. prosince 2003 dovolatelce nepřiznal, a pouze tento výrok je předmětem dovolacího přezkumu. Odvolací soud takto rozhodl z důvodů, které se posouzení obsahu faxových zpráv žalované nijak netýkaly, jak ostatně sám výslovně zdůraznil. Zpochybněné právní posouzení faxové zprávy ze dne 5. listopadu 2003 se vztahuje pouze k nájemnému za autojeřáb ... s přívěsem, ohledně něhož odvolací soud přisuzující výrok soudu prvního stupně (přes zavádějící formulaci výroku jako měnícího) potvrdil. Na zpochybněném právním posouzení faxové zprávy tedy rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku podrobeném dovolacímu přezkumu nespočívá.
S právním posouzením, na němž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé, se míjejí též námitky zpochybňující skutkový závěr o tom, kdy došlo na autojeřábu... k poruše, z jakých příčin se tak stalo a kdy byl jeřáb opraven, na jejichž základě dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru o podstatném porušení závazku žalobkyně z pohledu ustanovení § 345 odst. 1 obch. zák., stejně jako námitky odkazující na ustanovení § 346 a § 347 obch. zák., upravující předpoklady odstoupení od smlouvy a jeho důsledky. Totéž pak platí o námitce odkazující na blíže nespecifikovanou judikaturu, podle níž je možno odstoupit od smlouvy pouze v případě, kdy prodlení dlužníka ještě trvá (což ve skutečnosti řeší zákon, srov. § 349 odst. 2 obch. zák.), a o argumentaci zásadami dobrých mravů a poctivého obchodního styku ve vztahu k odstoupení od smlouvy.
Obdobně je tomu s námitkou vytýkající odvolacímu soudu pochybení v závěru, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ve vztahu k jeřábu ... s přívěsem odvolací soud dovodil, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do 20. prosince 2003. Ve vztahu k jeřábu ... se touto otázkou nezabýval (neřešil ji), neboť vzhledem k tomu, jak smlouvu v této části kvalifikoval, shledal právně významným výkony tímto jeřábem skutečně provedené. Argumentuje-li pak dovolatelka v této souvislosti tím, že možnost výpovědi nebyla sjednána, pak pomíjí, že výpověď jako důvod ukončení závazkového vztahu odvolací soud dovodil pouze ve vztahu k jeřábu ..., tedy v té části svého rozhodnutí, jíž přisuzující výrok soudu prvního stupně potvrdil a která předmětem dovolacího přezkumu není (v rozsahu napadajícím tuto část rozhodnutí dovolací soud dovolání jako subjektivně nepřípustné odmítl).
K poslední z námitek postačí poznamenat, že nájemné za období 4. až 6. listopadu 2003 předmětem dovolacího řízení není, jak bylo shora blíže vysvětleno.
Na adresu žalované pak je na místě poznamenat, že i ona zřejmě nepostřehla, co je předmětem dovolacího řízení, a nepostihla své procesní postavení v něm. Jelikož sama dovolání nepodala, je předmětem dovolacího řízení pouze ta část rozhodnutí odvolacího soudu, jíž jí bylo vyhověno, a jejím přirozeným zájmem je, aby napadené rozhodnutí v dovolacím řízení obstálo. Právo vyjádřit se k dovolání dává účastníku řízení možnost napadené, pro něho příznivé rozhodnutí argumentačně podpořit. S tím se logicky neslučuje postoj založený na kritické analýze a již vůbec ne procesní návrh, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené (pro vyjadřujícího se účastníka příznivé) části zrušeno. Podání žalované tak svým obsahem neodpovídá vyjádření k dovolání, nýbrž dovolání (byť není podle obsahu spisu pochyb, že podat dovolání žalovaná nehodlala).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (zamítajícím žalobu co do částky 110.250,- Kč s příslušenstvím) není správné, Nejvyšší soud je v této části, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, spolu se závislými výroky o nákladech řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu