32 Cdo 2279/2014
Datum rozhodnutí: 20.08.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 2279/2014


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) P. Š. , a 2) Z. Š. , zastoupenému Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 90, o zaplacení částky 681.806,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 114/2013, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. ledna 2014, č. j. 25 Co 827/2013-77, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13.745,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Domažlicích rozsudkem pro uznání ze dne 7. srpna 2013, č. j. 6 C 114/2013-11, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 681.806,17 Kč s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) [první výrok], ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) [třetí výrok].
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) s odkazem na ustanovení § 236 a násl. občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v příkrém rozporu s ustanovením § 173 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť pokud by byl platební rozkaz doručen pouze jemu, byl by soud prvního stupně povinen zrušit celý platební rozkaz a ve věci nařídit jednání. Podotýká, že předmětný platební rozkaz však nebyl doručen ani jemu, protože na poště byl převzat jeho otcem stejného jména a příjmení. Má za to, že pokračování v řízení za této situace je v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu, které cituje. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť podle jejího názoru nesplňuje zákonné náležitosti.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014 a ze dne 9. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 1974/2014, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Tomuto požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, se v dovolání omezil na kritiku správnosti rozhodnutí odvolacího soudu s ohledem na ustanovení § 173 odst. 1 a 2 o. s. ř., aniž by uvedl, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 5. května 2014. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. srpna 2014

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu