32 Cdo 2211/2012
Datum rozhodnutí: 12.08.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




32 Cdo 2211/2012

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Wüstenrot - stavební spořitelny a.s ., se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, PSČ 140 23, identifikační číslo osoby 47 11 52 89, zastoupené JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, proti žalovaným 1) D. H. , zastoupenému Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, 2) F. H. , zastoupenému Mgr. Radimem Janouškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2 a 3) A. N. , zastoupenému Mgr. Romanem Peškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, o zaplacení částky 113.744,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 57/2008, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 15 Co 500/2010 358, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaný 1) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. března 2009, č. j. 29 C 57/2008-190, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 113.744,20 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným s tím, že povinnost žalovaného 2) a žalovaného 3) zaniká v rozsahu poskytnutého plnění žalovaným 1), a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného 1) a žalovaného 2) Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobu o zaplacení částky 2.129,70 Kč s úrokem z prodlení od 16. června 2007 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 18.910,50 Kč od 16. června 2007 do zaplacení zamítl [výrok pod bodem I. a)], ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 111.614,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 92.704,- Kč od 16. června 2007 do zaplacení, jej potvrdil s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných [výrok pod bodem I. b)] a změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [výrok pod bodem I. c)]. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [výrok pod bodem II.].
Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně proti výrokům pod bodem I. b) a c) a pod bodem II. - podal žalovaný 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení námitky promlčení pohledávky žalobkyně. Podle názoru dovolatele je z předložených písemných důkazů zřejmé, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný mnohem dříve, než od smlouvy o úvěru jednostranně odstoupila přípisem ze dne 18. dubna 2007, a to již v měsíci září 2003, což jednoznačně vyplývá z přípisů žalobkyně ze dne 3. listopadu 2003 a 20. listopadu 2003. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o překlenovacím úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrokem rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. b), jímž byl potvrzen přisuzující výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 111.614,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 92.704,- Kč od 16. června 2007 do zaplacení, bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 86.050,- Kč, nároku na zaplacení částky 3.704,- Kč za skupinové úvěrové pojištění, poplatků za upomínky 2.200,- Kč a za vedení účtu 750,- Kč a kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 18.910,50 Kč, jež jsou podle ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky, k němuž se podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nepřihlíží. Dovoláním napadeným výrokem tak bylo v obchodní věci rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč a jde proto o věc, u níž není dovolání přípustné.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti výrokům pod body I. c) a II. rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného z ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný 1), jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2013

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu