32 Cdo 2203/2015
Datum rozhodnutí: 19.11.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



32 Cdo 2203/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Obce Turovice , se sídlem v Turovicích č. p. 39, PSČ 751 14, identifikační číslo osoby 00636649, zastoupené Mgr. Petrem Poločkem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01, proti žalované SKD-stavební Lipník nad Bečvou s. r. o. , se sídlem v Lipníku nad Bečvou I Městě, Mánesova 1558, PSČ 751 31, identifikační číslo osoby 47669349, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o uložení povinnosti dokončit provedení stavby, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 312/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2014, č. j. 75 Co 51/2014-313, takto:

I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 10. ledna 2014, č. j. 15 C 312/2008-303, se zastavuje .
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2014, č. j. 75 Co 51/2014-313, se odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1 271 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen o. s. ř. ).
Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání, z důvodů blíže vyložených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněném pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle ustanovení § 243b ve spojení s ustanovením § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 10. ledna 2014, č. j. 15 C 312/2008-303, jímž bylo odmítnuto podání žalobkyně ze dne 3. listopadu 2008, doručené soudu prvního stupně dne 11. listopadu 2008 a doplněné podáními ze dne 9. listopadu 2009 a ze dne 18. listopadu 2013, není přípustné.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka v otázce přípustnosti dovolání odkazuje na ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. v platném znění , tedy na ustanovení, které v občanském soudním řádu není obsaženo již od 1. ledna 2013, přehlédla tedy zřejmě novelu občanského soudního řádu provedenou s účinností k 1. lednu 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., v důsledku níž předpoklady přípustnosti dovolání doznaly podstatných změn. V rámci polemiky s právním posouzením soudů nižších stupňů pak namítá, že tyto soudy posoudily právo uplatněné v žalobě odchylně od ustálené praxe dovolacího soudu a má být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak .
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má podle mínění dovolatelky dovolací soud odchýlit (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála a v tomto ohledu trpí její dovolání absencí obligatorních náležitostí, pro niž nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.
Jako další z předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka uplatňuje argument, že odvolací soud se při posouzení otázky určitosti žalobního petitu odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 43/2003-76, č. j. 32 Cdo 2769/2010, č. j. 29 Cdo 3145/2011 . Tím má dovolatelka zřejmě na mysli (protože první dvě z takto označených rozhodnutí neexistují) odklon od judikatorních závěrů vyjádřených v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2003, ze dne 24. března 2011, sp. zn. 30 Cdo 2769/2010, a ze dne 16. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 3145/2011, jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://nsoud.cz . V tom však dovolatelce přisvědčit nelze.
Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od dovolatelkou označené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil. Žalobní návrh neshledal neurčitým z důvodů formulačních nedostatků, na které míří dovolatelkou zmíněná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 43/2003 a sp. zn. 30 Cdo 2769/2010 (a též jí označený nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09, uveřejněný pod číslem 75/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Určitost žalobního petitu zkoumal výlučně z důvodů věcných, s přihlédnutím k celému obsahu žaloby, včetně obsahu listin, na něž žaloba odkazuje, a posuzoval, zda převzetí tohoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Postupoval tedy v souladu s judikatorními závěry Nejvyššího soudu, vyjádřenými již v usnesení ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 9, ročník 2003, pod číslem 152, a dále též např. v usnesení ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 1108/2007, na něž odkazuje odvolací soud, a v již citovaném usnesení sp. zn. 30 Cdo 2769/2010, jímž v jiné souvislosti argumentuje dovolatelka.
Závěry usnesení sp. zn. 29 Cdo 3145/2011 pak na poměry souzené věci vztáhnout nelze; tam Nejvyšší soud neshledal neurčitým požadavek na zákaz jakýchkoliv (tedy všech) zásahů do výkonu vlastnického práva žalobce ke konkretizovanému majetku, dovolatelka se však v souzené věci domáhá dokončení stavby, tedy provedení konkrétních stavebních prací.
Jiné námitky, jež by splňovaly kritéria přípustnosti dovolání vymezená v ustanovení § 237 o. s. ř., v dovolání obsaženy nejsou. Dovolatelka sice v souvislosti s argumentací, že není možné, aby soudy posoudily smlouvu o dílo jako neplatnou, že cena díla byla v této smlouvě sjednána pevně a že žalovaná nebyla oprávněna od smlouvy odstoupit, argumentuje rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005, a ze dne 22. září 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, na řešení těchto ani jiných otázek hmotného práva však rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí otázky hmotného práva neřešil a vzhledem k tomu, na jakém důvodu je založil, v něm otázky hmotného práva řešit ani nemohl.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. listopadu 2015
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu