32 Cdo 2192/2014
Datum rozhodnutí: 24.11.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 2192/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně EOS KSI Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Braník, Novodvorská 994/138, identifikační číslo osoby 25117483, zastoupené Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, PSČ 142 00, proti žalovaným 1) A. K. , a 2) Š. A. , o zaplacení částky 91 456 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 9/2010, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 29 Co 34/2013-149, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen o. s. ř.).
Druhá žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. května 2011, č. j. 15 C 9/2010-107, ve výroku pod bodem II, kterým bylo druhé žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 91 456 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, a ve výroku pod bodem III, pokud se týká povinnosti druhé žalované k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a jímž rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, či např. usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, jež jsou stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na jeho webových stránkách).
V usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Těmto požadavkům dovolatelka nedostála. V otázce přípustnosti dovolání se omezila pouze na sdělení, že dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nevymezila. Stejně tak neoznačila právní otázku, která je dle jejího mínění dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a judikaturu Nejvyššího soudu, dle jejího mínění rozpornou, nikterak nespecifikovala. Argumentaci, jež by vyhověla požadavkům vyplývajícím z ustanovení §§ 241a odst. 2 a 237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání. Samo zpochybnění správnosti právních závěrů odvolacího soudu požadavky zákona na vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, rozhodně nesplňuje.
Uvedené nedostatky, které brání tomu, aby dovolací soud posoudil přípustnost dovolání, již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo než dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu