32 Cdo 2190/2014
Datum rozhodnutí: 23.06.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 2190/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Hypoteční banky, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 13 58 43 24, proti žalovaným 1) P. C. a 2) J. C. , zastoupeným Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 299/23, o zaplacení částky 10,225.387,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 35/2012, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2013, č. j. 13 Co 481/2013-179, takto:
Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. května 2013, č. j. 10 C 35/2012-161, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tak, že žalovaným přiznal osvobození od soudních poplatků z devíti desetin.
Proti usnesení odvolacího soudu v části nepřiznání jedné desetiny osvobození od soudních poplatků podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a namítají, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru, neboť odvolací soud nevzal v potaz jejich nepříznivou finanční situaci, která jim neumožňuje uhradit ani soudem vyměřený soudní poplatek ve výši 51.127,- Kč.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). K projednání dovolání nepostačuje odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. nebo pouhá citace textu tohoto ustanovení, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli, neboť ač zastoupeni advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, se omezili na citaci ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by uvedli, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňují.
Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 5. února 2014. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2014

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu