32 Cdo 2072/2012
Datum rozhodnutí: 28.08.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

32 Cdo 2072/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně J. R. , zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Ing. A. R., , proti žalovanému M. K. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Mošnou, advokátem, se sídlem v Kladně, Generála Klapálka 3341, o zaplacení částky 46.239,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 70/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. 21 Co 356/2011-186, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. dubna 2011, č. j. 5 C 70/2002-171, a zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 46.239,- Kč s úrokem z prodlení, není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění novely provedené s účinností od 1. července 2009 zákonem č. 7/2009 Sb., dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Pro posouzení přípustnosti dovolání není - oproti přesvědčení dovolatelky rozhodné, jaká částka byla původně uplatněna žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení), a dokonce ani to, o jaké částce rozhodoval ve věci samé soud prvního stupně nebo odvolací soud, nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno, tj. jaká část peněžitého plnění se dovoláním dotčeným výrokem o věci samé nabízí dovolacímu soudu k dovolacímu přezkumu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1880). Pro přípustnost dovolání v posuzovaném případě je tedy bez významu, že svým vzájemným návrhem ze dne 14. března 1997 (jenž byl vyloučen k samostatnému projednání) dovolatelka původně uplatnila nárok ve výši 70.000,- Kč.
V situaci, kdy dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu vydaným po 1. červenci 2009 (srov. bod 12 přechodných ustanovení v čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) bylo rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 46.239,- Kč s příslušenstvím, jde v každém případě o věc (jak ostatně odvolací soud účastníky správně poučil), v níž dovolání podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci ani vedlejšímu účastníku na straně žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2012

JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu