32 Cdo 2069/2011
Datum rozhodnutí: 13.12.2011
Dotčené předpisy: § 19 o. s. ř., § 104 o. s. ř.




32 Cdo 2069/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Psychiatrické léčebny Bohnice , se sídlem v Praze 8 Bohnicích, Ústavní 91, PSČ 181 02, identifikační číslo osoby 00064220, proti žalovanému G. L. , o zaplacení 1 080 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 595/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2011, č. j. 14 Co 154/2011-14, takto:
I. Dovolání se zamítá . II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 25. ledna 2011, č. j. 12 C 595/2010-9, jímž Okresní soud v Sokolově zastavil řízení podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nelze pokračovat, byla-li jako účastník řízení v žalobě označena osoba (žalovaný), která zemřela před podáním žaloby.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, neboť má za to, že byly porušeny ústavní zákony, zákony, ale i oprávněné zájmy všech pojištěnců, kteří jsou účastni na veřejném zdravotním pojištění.
I když dovolatelka podle svého vyjádření souhlasí se závěrem soudů, že fyzická osoba ztrácí způsobilost k právním úkonům smrtí, měly vzít podle jejího mínění při rozhodování v úvahu, že předmětem žaloby je dluh z regulačního poplatku za pobyt ve zdravotnickém zařízení, který je vybírán podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Má za to, že v předmětné věci by na právní způsobilost fyzické osoby mělo být nahlíženo z pohledu zákonné úpravy regulačního poplatku, resp. nedostatku oprávnění zdravotnického zařízení spojeného s jeho výběrem. Poukazuje na to, že jde o zákonný poplatek, který jsou zdravotnická zařízení povinna vybírat pod sankcí pokuty ze strany zdravotních pojišťoven a který je součástí rozpočtu veřejného zdravotního pojištění. Zdravotnická zařízení, která poskytují zdravotní péči jinou než ambulantní formou, tak přitom mohou činit až po ukončení péče, přičemž (na rozdíl například od zdravotních pojišťoven) nedisponují oprávněním nahlédnout do centrální evidence osob a tedy i možností z ní zjistit, že osoba, které byla zdravotní péče poskytnuta, zemřela. S ohledem na zvláštní povahu regulačního poplatku a platnou, podle dovolatelky nedokonalou právní úpravu jeho výběru, zastává a obhajuje názor, že výběr regulačního poplatku je jako hmotněprávní úkon zahájen okamžikem zahájení poskytování zdravotní péče a je ukončen dnem splnění, byť jeho poplatník v průběhu poskytované péče nebo v průběhu vymáhacího řízení zemře. Dovozuje, že nelze striktně stavět na ustanoveních občanského zákoníku o právní způsobilosti v řízení a obdobně jako ve správním řízení by měl soud vycházet z předpokladu, že řízení o vymáhání konkrétního regulačního poplatku není zahájeno dnem podání žaloby, ale dnem, kdy samotné zdravotnické zařízení zahájilo řízení vedoucí k vymožení dluhu.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů s tím, že soudu prvního stupně uloží pokračovat v řízení vedoucímu k vymožení dluhu na regulačním poplatku.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř., není však důvodné.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení § 104 o. s. ř. platí, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (odstavec 1). Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (odstavec 2).
Podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilost být účastníkem řízení (tzv. procesní subjektivitou) se rozumí způsobilost být nositelem procesních práv a povinností, které zákon přiznává, popřípadě ukládá účastníkům. Jde o způsobilost být subjektem procesněprávního vztahu jakožto jednoho ze základních předpokladů pro vznik procesněprávního vztahu v zahájeném občanskoprávním řízení, kterou tak má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti. Ten, kdo tuto způsobilost (tzv. právní subjektivitu) nemá, může být účastníkem řízení jen tehdy, jestliže mu způsobilost být účastníkem řízení přiznává zákon. V případě fyzické osoby zaniká její způsobilost být účastníkem řízení smrtí nebo prohlášením za mrtvého.
V posuzované věci není pochyb o tom, že žalovaný, na němž se žalobkyně v řízení domáhá úhrady regulačního poplatku, zemřel před podáním žaloby. Označila-li proto žalobkyně žalovaného v návrhu na zahájení řízení jako účastníka řízení, uvedla tak osobu, která nemá právní subjektivitu a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení, přičemž jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Za této situace byl soud povinen postupovat podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení zastavit, aniž by mohl v řízení pokračovat s případnými dědici zemřelého žalovaného, neboť, jak ostatně již vysvětlil odvolací soud, do žalobou vadně zahájeného řízení nemůže přistoupit další účastník a nemůže například ani dojít k záměně účastníka, či k nástupnictví. Na správnosti tohoto závěru nemůže nic změnit námitka dovolatelky, že nedisponuje oprávněním zjistit úmrtí poplatníka, ani další její výhrady založené zejména na argumentaci, že regulační poplatek je platbou spojenou s veřejným rozpočtem, který je dovolatelka povinna vymáhat a že právní úprava jeho výběru zdravotnickým zařízením je nedostatečná. Procesní způsobilost podle § 19 o. s. ř. je jednou ze základních podmínek řízení, jejíž nedostatek vede k zastavení řízení, a žádný jiný postup, který předestírá dovolatelka, nepřichází v úvahu, neboť zákon takovou možnost nepřipouští.
Lze proto uzavřít, že se dovolatelce správnost právního závěru odvolacího soudu o naplnění podmínek pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zpochybnit nepodařilo.
Za situace, kdy dovolatelka netvrdila, že by řízení trpělo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací soud žádné takové vady, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), z obsahu spisu neshledal, dovolání žalobkyně bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) pro nedůvodnost zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovaný neměl v době zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2011

JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu