32 Cdo 2026/2009
Datum rozhodnutí: 20.07.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 2026/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČ 70099618, zastoupené JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, proti žalovaným 1) T. S. a 2) P. S. , oběma zastoupeným JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 24, o zaplacení 47 728 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 365/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 31 Co 445/2008-124, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 986 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Novického.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 17. dubna 2008, č. j. 9 C 365/2006-86, kterým bylo žalovaným uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 47 728 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 dále též jen o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť otázku promlčení práva žalobkyně na regresní náhradu proti žalovanému 2) podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 30. dubna 2004, jakož i otázku výkladu a aplikace § 430 odst. 1 občanského zákoníku, řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem a konstantní soudní judikaturou (srov. právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. 25 Cdo 214/2002), na níž v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazoval.
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka dovolatelů do skutkových zjištění odvolacího soudu o schopnosti žalovaného 1) ovládat své chování a posoudit jeho následky. Dovolatelé patrně přehlédli, že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto jejich výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemohou přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a o. s. ř.).
Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu svých nákladů právo a jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3 855 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 831 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. července 2010 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu