32 Cdo 1990/2007
Datum rozhodnutí: 30.07.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 1990/2007

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně T. Ž., a. s., proti žalované Z. v. o. s. v likvidaci, zastoupené advokátkou, o zaplacení 310.327,23 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 113/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2006, č.j. 5 Cmo 507/2005-190, takto:

I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2006, č.j. 5 Cmo 507/2005-190, se zamítá.

II. Dovolání proti výroku II. předmětného rozsudku se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v záhlaví označeného, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2005, č.j. 12 Cm 113/2002-124, ohledně částky 22.229,20 Kč zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno (pro částečné zpětvzetí návrhu žalobkyní), je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ), není však důvodné.

Pro rozhodnutí o zastavení řízení není rozhodné, zda došlo či nedošlo k započtení jako hmotněprávnímu úkonu, nýbrž zda byla žaloba účinně vzata zpět (srov. ustanovení § 222a odst. 1 a 2 o. s. ř.), tj. zda byl účinně učiněn procesní úkon. Domáhá-li se proto dovolatelka zrušení napadené části rozsudku ve výroku I. s tím, aby bylo rozhodnuto, že (částečné) zpětvzetí návrhu žalobkyní co do částky 22.229,20 Kč je neúčinné, nelze jí vyhovět, poněvadž napadený výrok je v souladu s ustanovením § 222a o. s. ř., a proto dovolání v tomto rozsahu muselo být zamítnuto (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

Dovolatelka napadá dále výrok II. rozsudku odvolacího soudu s tím, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, když podle názoru dovolatelky má zaplatit za zboží, aniž byl prokázán právní nárok na předmětnou fakturaci . Nesouhlasí s názory soudů obou stupňů, že na základě uzavřené smlouvy z 3. 5. 1993 bylo dne 3. 8. 1993 odesláno smluvené zboží nákladním listem 17617 dvěma vagony na dohodnutou adresu. Zásilka obsahovala i další kolejnice nad fakturovanou váhu 39840 kg, žalobkyně nevysvětlila, komu doručovala zbytek zboží a neprokázala, že zásilka byla dostatečně označena. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o oznámení o odeslání zboží a o předání zboží dopravcem kupujícímu. Faxem ze dne 13. 8. 1993 sděluje žalovaná, že na její objednávku bylo dodáno 40 tun. Muselo tedy být odesláno jiné než smluvené zboží. Nebylo prokázáno, že žalobkyně dodala smluvené zboží předáním veřejnému dopravci a že žalovaná toto zboží převzala.

Dovolatelka je toho názoru, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek (zjevně ve výroku II.) zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby zrušil též rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud neshledal dovolání do výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek krajského soudu ohledně částky 288.098,03 Kč s 0,1% úrokem z prodlení od 1. 12. 1998 do zaplacení, přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., poněvadž nedospěl k závěru, že napadený rozsudek v tomto rozsahu má zásadní právní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Námitky dovolatelky nikterak nevymezují, které právní otázky řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem. Tyto námitky lze vztáhnout pouze ke konkrétním skutkovým okolnostem, a v podstatě naplňují jen výhradu, že nebylo prokázáno dodání zboží, o jehož zaplacení ve sporu jde. Je-li však uplatňována přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., lze uplatnit jen nesprávné právní posouzení věci, resp. rozpor s hmotným právem; nelze však uplatnit důvody, spočívající v nedostatečném či nesprávném skutkovém zjištění, popř. v nesprávném hodnocení důkazů ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním.

Dovolatelkou uplatněný další dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak lze úspěšně použít jen v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když sám o sobě tento důvod, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle cit. ustanovení založit nemůže.

Poněvadž dovolání žalované do výroku II. rozsudku odvolacího soud směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, dovolací soud dovolání žalované v tomto rozsahu jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalované bylo zamítnuto, resp. odmítnuto, přičemž žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. července 2008



JUDr. František F a l d y n a, CSc.

předseda senátu