32 Cdo 1824/2007
Datum rozhodnutí: 30.07.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 1824/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. arch. Z. Š., zast. JUDr. P. Š., advokátem proti žalované R. spol. s r. o., zast. JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem o zaplacení částky 324.997,20 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 223/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2006, č.j. 4 Cmo 216/2005-136, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. července 2005, č. j. 34 Cm 223/2001-106, uznal žalovanou povinnou k zaplacení částky 324.997,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud o nákladech řízení. Předmětem sporu bylo zaplacení ceny díla na základě konečné faktury.

Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla dne 18.12.1995 uzavřena smlouva o dílo č. 62/95/Š na výstavbu provozní budovy žalované (dále jen: "smlouva") za cenu 3,950.000,- Kč s termínem dokončení 30.10.1996. Dále soud vycházel ze zjištění, že podle smlouvy měl objednatel platit cenu díla po jeho řádném provedení, předání a převzetí s tím, že v průběhu provádění díla se objednatel zavázal zhotoviteli platit zálohy v předem dohodnutých termínech. Počínaje zálohou č. 4 měla vyúčtovaná částka "zhruba odpovídat" skutečně provedeným pracím a uplatněným subdodávkám. V případě nedodržení termínů ze strany zhotovitele byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z ceny předmětu díla za každý započatý den prodlení. Dále bylo sjednáno, že případě nezaplacení zálohy v termínu 21 dní po době její splatnosti zhotovitel přeruší stavební práce do doby proplacení či vyřešení důvodu opožděné platby, o počet takto přerušených dní se posouvá doba dokončení díla. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 554 odst. 1 a § 365 obchodního zákoníku (dále jen: "obch. zák."), když ve smlouvě bylo dohodnuto skončení díla dne 30. 10. 1996, žalobce v tomto termínu dílo nedokončil, avšak v důsledku prodlení žalované nebyl žalobce v prodlení. Smluvní ujednání týkající se toho, že počínaje zálohou č. 4 měla vyúčtovaná částka zhruba odpovídat skutečně provedeným pracím a uplatněným subdodávkám, posuzoval soud prvního stupně jako neurčité. Pokud šlo o započtení ve smyslu § 580 občanského zákoníku (dále též obč. zák. ) ze strany žalované, soud uzavřel, že žalovaná byla oprávněna žalobci vyúčtovat smluvní pokutu, ovšem nikoliv za 265 dnů prodlení, ale pouze za 115 dní, neboť v době od 23.9.1996 do 20.2.1997 byla naopak v prodlení žalovaná a k prodlení žalobce v této době nemohlo dojít. Smluvní pokuta za 115 dní prodlení proto činila jen 432.400,- Kč a jen v této výši ji mohla žalovaná započítat na faktury žalobce, jež činily 791.015,15 Kč. Jelikož žalovaná neurčila, na které faktury započítala smluvní pokutu, soud vycházel z toho, že smluvní pokutu započítala na faktury nejdříve splatné, přičemž (konečná) faktura č. 62/95/Š-XI na částku 324.997,20 Kč započtením závazku nezanikla, a protože ji žalovaná uznala, soud prvního stupně tuto částku žalobci přiznal a žalobě vyhověl.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, tedy že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které vzniklo žalobci právo na zaplacení (konečné) faktury č. 62/95/Š-XI na částku 324.997,20 Kč, kterou žalovaná nezaplatila. Ohledně ustanovení čl. VII. písm. c) smlouvy, podle něhož počínaje zálohou č. 4 měla vyúčtovaná částka zhruba odpovídat skutečně provedeným pracím a uplatněným subdodávkám, odvolací soud dovodil, že takové ujednání je neurčité a proto neplatné, neboť neumožňuje jednoznačně kvalifikovat rozsah provedených prací a dodávek ve vazbě na zaplacené zálohy, na rozdíl od ustanovení čl. VII. písm. a) smlouvy, z něhož plyne povinnost žalované platit dohodnuté zálohy v určených termínech a určené výši. Odvolací soud uzavřel, že žalobce byl oprávněn podle ustanovení čl. X. odst. 4 smlouvy přerušit stavební práce, jelikož žalovaná nezaplacením zálohy č. 8 porušila čl. VII. písm. a) smlouvy. Odvolací soud se ztotožnil i se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně týkajícími se smluvní pokuty, tedy že žalovaná ji mohla uplatnit jen za 115 dní prodlení. Rozsudek soudu prvního stupně proto ve věci samé potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, které co do přípustnosti opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Jako důvod dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobce nemohl být v prodlení s dokončením díla, protože v prodlení se zaplacením zálohové faktury byla žalovaná, ani se závěrem odvolacího soudu, že ujednání obsažené v čl. VII. písm. c) smlouvy je pro neurčitost neplatné. Za první otázku zásadního právního významu považuje dovolatelka v daném případě aplikaci ustanovení § 365 věta druhá obch. zák., pokud dlužník odmítá splnit svůj závazek s poukazem na to, že mu věřitel neuhradil zálohovou fakturu, aniž by bylo v řízení prokázáno, zda nezaplacení zálohové faktury bránilo dlužníkovi splnění jeho závazku. I kdyby žalovaná byla v prodlení se zaplacením zálohové faktury, nebránilo to žalobci v dokončení díla. Jako další otázku zásadního právního významu dovolatelka vymezuje, zda je možné posouzení ujednání smlouvy jako neurčitého, pokud bylo oběma účastníkům smlouvy zřejmé, jaká práva a povinnosti z tohoto ujednání pro účastníky vyplývají a za jakých podmínek je toto ustanovení použitelné. Poslední otázkou zásadního právního významu pak podle dovolatelky je, zda je možné oddělit ujednání o postupné splatnosti několika zálohových faktur od ujednání, které váže splatnost těchto faktur na splnění další podmínky a zda neplatnost ujednání o této podmínce způsobuje i neplatnost ujednání o splatnosti jednotlivých zálohových faktur, pokud by alespoň jeden z účastníků smlouvu bez ujednání o podmínce splatnosti zálohových faktur neuzavřel.

Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požaduje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání podle cit. ustanovení nezakládají

Dovolací soud v daném případě žádnou z otázek, které dovolatelka v dovolání vymezila, zásadně právně významnou neshledal především proto, že nemají obecný judikaturní přesah, neboť se týkají jen konkrétních smluvních ustanovení.

Těmito otázkami se proto Nejvyšší soud mohl zabývat jen z pohledu, zda nebyly řešeny v rozporu s hmotným právem.

Pokud dovolatelka namítá nesprávnou aplikaci ustanovení § 365 věta druhá obch. zák., že dlužník není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele, nelze této námitce přisvědčit, neboť se na tento případ nevztahuje. Oprávnění zhotovitele (žalobce) přerušit stavební práce pro nezaplacení faktury vyplývalo přímo ze smlouvy (čl. VII. písm. a) a čl. X. odst 4 smlouvy). Okolnost, zda nezaplacení zálohové faktury bránilo dlužníkovi (žalobci) ve splnění jeho závazku, tu byla irelevantní. Posouzení uvedené otázky v rozporu s hmotným právem nelze tudíž odvolacímu soudu vytknout.

Rovněž posouzení ujednání v čl. VII. písm. c) smlouvy jako neurčitého a tudíž neplatného ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., nelze mít za posouzení v rozporu s hmotným právem. Dikce tohoto ustanovení není jasná a jednoznačná (srov. zejména slovo zhruba ), takže jeho výklad tím či oním účastníkem by se mohl značně lišit.

Konečně i v poslední otázce nastolené dovolatelkou, pokud jí dovolatelka namítá, že je-li neplatné ujednání o tom, že od zálohy č. 4 musí vyúčtovaná částka zhruba odpovídat skutečně provedeným pracím, pak musí být neplatné celé navzájem neoddělitelné ujednání o zálohách, nelze dovolatelce přisvědčit. Předmětné ustanovení v čl. VII. písm. c) smlouvy počínaje zálohou č. 4 bude vyzálohovaná částka zhruba odpovídat skutečně provedeným pracím a uplatněným subdodávkám , lze jednoznačně oddělit od předcházejících písmen a) a b) článku VII. Platební podmínky, takže neplatnost se vztahuje pouze na písm. c) tohoto článku smlouvy (srov. ustanovení § 41 obč. zák. o částečné neplatnosti).

Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal, a to ani z hlediska případného rozporu s hmotným právem, dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2008

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu